*archeologická lokalita 20 km východně od Mosulu (Irák). *Tell s 16 *sídlištními vrstvami sahajícími od doby kultury sámarrské po období *kultury obejdské. První výkopce zde rozlišil deset vrstev (TT1–10, číslováno od povrchu dolů). Jeho vrstvy TT10–6 náleží *kultuře halafské, TT5–1 kultuře obejdské. Autor druhého výzkumu rozpoznal vrstev jedenáct (I–XI, číslováno též od povrchu dolů). Hijarova vrstva V je totožná s Mallowanovou vrstvou TT10 a vrstvy VI–XI jsou starší než *stratigrafie, kterou zachytil sir Max Mallowan. Obyvatelé halafské Arpaččije pěstovali *pšenici, *ječmen a *čočku a chovali *ovce, *kozy, skot (nejspíše pro mléko) a *prasata (patrně na maso). V průběhu osídlení kultury halafské zde vzrůstá nejprve procentuální zastoupení prasat a poté i skotu. Od vrstvy Hijara VII je sídliště opevněno *hradbou. Zdejší osídlení kultury halafské charakterizují //tholoi//, okrouhlé domy s pravoúhlými předsíněmi, budované z dusané *hlíny na kamenných základech. Střešní *konstrukce ze dřeva byly kryty rohožemi a udusanou hlínou. Jak ukazují především nálezy z pravoúhlého domu v poslední halafské vrstvě TT6, dovedli obyvatelé Arpaččije znamenitě pracovat s hlínou a vyrábět z ní někdy i za použití otočné hrnčířské lavice esteticky velmi působivou malovanou *keramiku a o poznání hrubší ženské a zvířecí sošky. Z kamene hotovili štípanou i broušenou industrii, *ozdoby a snad i kultovní předměty (sošky, napodobeniny prstních kůstek). Užívali též *kosti, *kovy (*měď, *olovo) a rovněž organické hmoty, jak ukazují stopy po šňůrkách v hlíně olivek, nesoucích otisky pečetí. Dovedli zhotovovat i výrobky z umělých látek (frita). Dálkové spoje jsou zde doloženy cizími materiály, jako je *obsidián z východní *Anatólie, *karneol a *lapis lazuli. Ojediněle se pod domy vyskytly pohřby, někdy neúplných těl. Ve vrstvě TT6, poslední, která zde náleží halafské kultuře, zaujal celou plochu *akropole naleziště rozsáhlý dům s řadou pravoúhlých místností sloužících jako výrobny (kamenné nástroje, nádoby a ozdoby), sklady a patrně i obytné prostory. Byl zbudován z vrstvené a dusané hlíny a pokryt střechami z rohoží a dusané hlíny, kladenými na trámové krovy. Na jeho dvoře se nacházela hrnčířská pec. Není vyloučeno, že jeho interiéry byly zařízeny dřevěnou výbavou (police). Nálezy *barviva a roztíracích palet a vyobrazení hřebenů na malované keramice ukazují, do jaké míry pečovali jeho obyvatelé a obyvatelky o svůj zevnějšek. Na úpatí tellu pocházejí ze stejné doby jako dům dvě vrstvy cest, dlážděných oblázky kladenými do lůžek z vrstev střepů, což navozuje představu velmi frekventované lokality typu „poutního místa“. Skupina otisků pečetí, nalezených v této *stavbě, dokládá význam jejích obyvatel v procesu přerozdělování hmotných statků, snad jako příjemců prvních daní či uznávacích dávek. Prostředí tohoto domu z poslední halafské vrstvy naleziště je prosyceno symbolikou, vyjádřenou soustavným používáním akordu bílé, červené a černé barvy. Ty byly podle nálezů barviv užívány k líčení, zdobily skvostnou malovanou keramiku, nosily se v náhrdelnících a tři uvedené barvy nesly dokonce i materiály, volené k výrobě drtidel na zpracovávání barviv. Zdejší nositelé halafské kultury tak v prostředí těchto tří barev nejspíše bydleli, jedli z nich, nosili je v osobních špercích, líčili se jimi a patrně jimi zdobili i své *oděvy. Lze se proto domnívat, že v podobě této barevné *triády tvořící souřadnicový systém uzavírající téměř dokonale život obyvatel závěrečné halafské fáze Arpaččije, zachycujeme „umělé životní prostředí“ dokládající první univerzálnější náboženský systém předhistorické *Mezopotámie. Série kostěných trubic, snad původně píšťal s náustkem z šedého *vápence, oživuje mlčení dávných pozůstatků alespoň představou prvotní dechové *hudby.$Rovněž zde bylo prozkoumáno sídliště kultury obejdské (TT5–1) doprovázené pohřebištěm. Jeho obyvatelé pěstovali pšenici a ječmen a žili v domech z dusané hlíny pod trámovými stropy nesoucími střechy z rohožoviny. Také oni užívali v širším společenském styku zboží nesoucí otisky pečetí na hlíně. Podle antropologického rozboru byli na obejdském pohřebišti v Arpaččiji pochováváni především dobře živení, silní mladí muži. Významné naleziště halafské kultury a současně důležitý doklad prvních specializovaných řemeslných činností, jejich sociálního zakotvení v elitním prostředí a počátků celistvého vnímání světa, formulujícího nejspíše již první obecnou náboženskou soustavu. (Petr Charvát)