archeologická lokalita v&nbsp;severovýchodní Sýrii v&nbsp;prameništi řeky Chábúr, asi 8 km od hranic s&nbsp;Irákem; osídlena ve 4.–3. tisíciletí př. n. l. V&nbsp;sektorech A&nbsp;a&nbsp;B doloženo pozdně <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('eneolit')">*eneolitické</span> sídliště (rané 4. tisíciletí př. n. l.) o&nbsp;rozloze asi 13 ha. Vedle topenišť tu byly zachyceny i&nbsp;pozůstatky cihelné architektury a&nbsp;pečeti na hlíně i&nbsp;pečetní typáře. V&nbsp;době pozdní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura, urucká')">*urucké kultury</span> (asi 3500–3200 př. n. l.) je tu doložena architektura podoby trojlodí s&nbsp;ústřední halou a&nbsp;křídly komůrek přiléhajících k&nbsp;jeho delším stranám. Stavba podlehla požáru, díky němuž se zachoval početný nálezový mobiliář včetně množství pečetí na hlíně. Z&nbsp;této skutečnosti a&nbsp;z&nbsp;hojných nálezů prakových střel ve výplni stavby usuzují výkopci, že sídliště bylo násilně zlikvidováno nositeli pozdní fáze jihomezopotamské (sumerské) kultury urucké. (Petr Charvát)