archeologická lokalita v severovýchodní Sýrii v prameništi řeky Chábúr, asi 8 km od hranic s Irákem; osídlena ve 4.–3. tisíciletí př. n. l. V sektorech A a B doloženo pozdně *eneolitické sídliště (rané 4. tisíciletí př. n. l.) o rozloze asi 13 ha. Vedle topenišť tu byly zachyceny i pozůstatky cihelné architektury a pečeti na hlíně i pečetní typáře. V době pozdní *urucké kultury (asi 3500–3200 př. n. l.) je tu doložena architektura podoby trojlodí s ústřední halou a křídly komůrek přiléhajících k jeho delším stranám. Stavba podlehla požáru, díky němuž se zachoval početný nálezový mobiliář včetně množství pečetí na hlíně. Z této skutečnosti a z hojných nálezů prakových střel ve výplni stavby usuzují výkopci, že sídliště bylo násilně zlikvidováno nositeli pozdní fáze jihomezopotamské (sumerské) kultury urucké. (Petr Charvát)