etnikum *drávidského původu, žijící hlavně v indických svazových státech Ándhrapradéš a Tamilnád; celkový počet asi 70–75 milionů. Nejstarší literární zmínky o *kmeni telugských Ándhrů, sídlících v oblasti mezi řekami Gódávarí a Krišnou, se objevují v textech //*bráhman// zhruba ze 7. století př. n. l., jeho přítomnost na tomto území dokládají i nápisy maurjovského vládce *Ašóky (273–232 př. n. l.). Po jeho smrti a rozpadu maurjovské říše se Ándhrové osamostatnili a za *vlády dynastie Sátaváhanů (asi 30 př. n. l.–220 n. l.) vytvořili vlastní *stát zahrnující větší část středního a západního Dakšinu. Podporovali šíření *buddhismu a zasloužili se o rozkvět buddhistického umění. Koncem 3. století se pobřežní Ándhra na téměř šest set let stala součástí říše Pallavů a buddhismus byl nahrazen *hinduismem, zčásti *džinismem. Největšího mocenského a kulturního rozmachu dosáhla telugská území za vlády dynastie Kákatíjů (11.–14. století), později byla připojena k dillískému *sultanátu, v 15. století Telangánu ovládl bahmanský sultanát, území Ándhry se pak stalo součástí hinduistického království Vidžajanagar. Vidžajanagarské období je považováno za zlatý věk telugské kultury. *Telugština (zvaná též ándherština, //ándhramu//) patří spolu s *góndštinou do centrální skupiny jihodrávidských *jazyků a pravděpodobně se vydělila z protodrávidštiny někdy mezi léty 1500–900 př. n. l. Představuje *drávidský jazyk s největším počtem mluvčích a po *hindštině/*urdštině*bengálštině nejrozšířenější z novoindických jazyků. První nápisy v telugštině se dochovaly z 6. století n. l., počátky telugského písemnictví sahají do 11. století. Téměř 90 % Telugů se hlásí k hinduismu, příslušníci některých nižších kast konvertovali k *islámu či *křesťanství. *Křesťané žijí hlavně v pobřežních oblastech a městských centrech, *muslimové (z nichž mnozí hovoří místním dialektem urdštiny) jsou soustředěni na území Telangány a Rajalasímy. (Viz též *Ándhrapradéšané.) (Jan Filipský)