druhý nejstarší <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('řád, rytířský')">*rytířský řád</span>, založený v&nbsp;letech 1118–1119 Hugem de Paynsem (který se stal prvním velmistrem řádu) a&nbsp;dalšími osmi francouzskými <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rytíř')">*rytíři</span> nazývanými Chudí vojáci <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ježíš Kristus')">*Ježíše Krista</span> a&nbsp;Šalomounova chrámu //(Pauperes commilitones Christi Templique Salomonici)//. Název vznikl podle příbytku, který řádu poskytl jeruzalémský <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('král')">*král</span> Balduin II. v&nbsp;paláci vzniklém přestavbou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mešita')">*mešity</span> al-Aksá, postavené podle <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('legenda')">*legendy</span> na zbytcích Šalamounova chrámu neboli templu //(Templum Salomonis)//. Pro členy nově vzniklého řádu se postupně vžil název Templářští rytíři (Rytíři templu) nebo prostě templáři. Původně byl řád určen k&nbsp;ochraně poutníků do Svaté země (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('palestina')">*Palestiny</span>) a&nbsp;jeho příslušníci se řídili řeholními pravidly, které pro ně byly sestaveny na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('koncil')">*koncilu</span> v&nbsp;Troyes roku 1129 pod vlivem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Bernard z&nbsp;Clairvaux')">*Bernarda z&nbsp;Clairvaux</span>. Pod záštitou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('papež')">*papežů</span>, kteří templářskému řádu udělovali významná <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('privilegium')">*privilegia</span> (osvobození od daňových povinností, a&nbsp;naopak právo na svých majetcích <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('daně')">*daně</span> a&nbsp;desátky vybírat atd.) a&nbsp;obdařeni četnými <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('donace')">*donacemi</span> ze strany světské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('šlechta')">*šlechty</span> v&nbsp;celé Evropě i&nbsp;díky rozsáhlým majetkům nabytým na území <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stát, křižácký')">*křižáckých států</span>, se činnost templářů dále rozvíjela a&nbsp;rozšiřovala. Kromě oficiálního úkolu zajišťovat přístupové cesty a&nbsp;ochraňovat poutníky do Svaté země a&nbsp;bojovat proti <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nevěřící')">*nevěřícím</span> se řád brzy stal významnou finanční <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('instituce')">*institucí</span> poskytující řadu finančních služeb. (Jestliže někteří autoři považují templáře za historicky první evropskou koloniální armádu, stejně tak je můžeme považovat za průkopníky bankovnictví: jako vůbec první umožňovali poutníkům po Svaté zemi uložit v&nbsp;jedné z&nbsp;templářských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('komenda')">*komend</span> kapitál, který jim byl na jiném místě opět vydán, čímž se snižovalo riziko jejich oloupení.)$Po roce 1230 se templáři usídlili i&nbsp;na území českého státu. Po pádu Akkonu v&nbsp;roce 1291, ztrátě pozic řádu v&nbsp;Palestině a&nbsp;po <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konflikt')">*konfliktu</span> s&nbsp;francouzským králem Filipem IV. Sličným začalo kruté pronásledování templářů <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('církev, římskokatolická')">*katolickou církví</span> a&nbsp;panovníky (s&nbsp;výjimkou Portugalska a&nbsp;Valencie, kde se řád templářů transformoval v&nbsp;jiné řády). Templáři byli obviněni z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kacířství')">*kacířství</span>, pozatýkáni a&nbsp;krutě mučeni. Řád byl v&nbsp;roce 1312 papežem zrušen a&nbsp;jeho majetek přešel na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('johanité')">*johanity</span>; v&nbsp;praxi však většina majetku zůstala v&nbsp;rukou světských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('feudál')">*feudálů</span>, zejména francouzského krále. Tečkou za historií templářů měl být soud se čtyřmi čelnými představiteli řádu, který se konal 18. března 1314 za přítomnosti církevních hodnostářů, teologů a&nbsp;odborníků na církevní právo a&nbsp;který všechny obviněné odsoudil k&nbsp;doživotnímu žaláři. Avšak velmistr řádu Jacques de Molay a&nbsp;preceptor Normandie Geoffrey de Charney nakonec svoje vynucené přiznání odvolali, a&nbsp;proto byli na rozkaz krále Filipa odsouzeni k&nbsp;smrti a&nbsp;ještě téhož večera upáleni.$Templáři byli často podezíráni z&nbsp;pěstování tajných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ezoterický')">*ezoterických</span> učení a&nbsp;praktikování různých zakázaných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rituál')">*rituálů</span>, tato podezření však byla vyvolána spíše závistí současníků, vyvolanou jejich bohatstvím. Ale i&nbsp;v&nbsp;pozdějších stoletích byli templáři oblíbeným terčem spekulací a&nbsp;více či méně divokých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hypotéza')">*hypotéz</span> ze strany nejrůznějších šarlatánů, romantických snílků a&nbsp;milovníků spikleneckých teorií (k&nbsp;nejpopulárnějším patří ochrana tajemství Ježíšových potomků a&nbsp;především svatého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('grál')">*grálu</span>). Na údajná ezoterická učení templářů zčásti navázali <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zednáři, svobodní')">*svobodní zednáři</span>. (Miloš Macholán, Jaroslav Malina)