*metoda evidence hospodářské činnosti, organizace apod.; soustava účetních písemností. Nejstarší doklady účetnictví pocházejí z prostředí starověkého *Předního východu. Účetnictví, doložené zde na hliněných tabulkách, sloužilo evidenci zemědělské a řemeslnické výroby i dobytkářství v *palácových hospodářstvích a *chrámových hospodářstvích již od konce 4. tisíciletí př. n. l., hned po vzniku *obrázkového písma a *klínového písma. Jednoduchá evidence obsahovala zpočátku jenom číselné znaky o počtech a objemu surovin, výrobních nástrojů, tažných a hospodářských zvířat a produktů (*míry a váhy). Hospodářské záznamy nahrazovala v době před vznikem písma „počítadla“ ve tvaru hliněných koulí, obsahující hliněné kuličky, válečky a kuželky, lišící se tvarem podle počítaných osob, zvířat a předmětů. Evidenční charakter měly i hliněné zapečetěné uzávěry nádob, pletených košů a pytlů. Sumerské hospodářské záznamy tvořily v průběhu celého 3. tisíciletí př. n. l. rozhodující část dochovaných písemných pramenů. S evidencí majetku a výroby soukromých osob se setkáváme až v 1. tisíciletí př. n. l., například v „bankovním“ domě *Murašú v *Babylonu.$Účetnictví mělo registrovat změny a přesuny v počtu pracovních sil, hospodářských zvířat a ve skladovém hospodářství (osiva, krmiva, výrobní nástroje, produkty). Evidence zásob obsahovala údaje o příjmech a záznamy o pravidelných (měsíčních) zásobách s uvedením případných ztrát. Existovaly i „výdejky“ surovin, ručního a vlečného nářadí včetně náhradních dílů. Předáci pracovních skupin v zemědělské i řemeslné výrobě dostávali totiž předem jisté provozní zásoby, které odebírali na svůj „účet“. Konečná vyúčtování jsou velmi vzácná, takže předpokládáme velkou důvěru nebo značnou osobní existenční závislost. Existenci drobných osobních „podúčtů“ se zatím nepodařilo spolehlivě prokázat, ale můžeme ji předpokládat. Značnou část hospodářské evidence tvořily záznamy o naturálních mzdách (obilí, pivo, olej, sušené ryby, plátno a vlněné *tkaniny, případně i ovčí rouno). Účty obsahují od 2. tisíciletí př. n. l. i v případě přímé naturální *směny „*ceny“, které tvořily přepočty ekvivalentů ve *stříbře nebo ve *zlatě s udáním váhy. Sumerské a babylonské účetnictví znalo výrazy pro přebytek, zůstatek (kredit) a známý výraz „má dáti“ (debet, sumersky //lá-ni//, doslova „má [to] na krku“). V ojedinělých případech bylo možné dodávky a platby odkládat nebo je dokonce rozložit na splátky.$Účty jednotně pracují s dobou l měsíce o délce 30 dnů (na rozdíl od lunárních měsíců, *kalendář). Účetní záznamy však obsahují často početní i obsahové chyby, které zjišťovali při inspekcích „komisaři“ (sumersky: //maškim//). (Blahoslav Hruška)