1. omezující a nedobrovolně přijímaná stránka života, osud;$2. část země, propůjčená (přidělená) ústřední *autoritou *státu (*králem, *císařem) do užívání jiné osobě („údělný vládce“, „údělný kníže“), která byla vůči ústřední moci povinována plněním různých vazalských povinností (*vazalství, *vztah, lenní). Tato forma *správy země byla charakteristická zejména v době vznikání prvních státních útvarů.$V *českých zemích byly úděly zavedeny od počátku přemyslovské éry, všichni členové přemyslovského rodu (*Přemyslovci) byli knížaty, avšak vládl jen nejstarší (podle *stařešinského řádu). Mladší sourozenci a synové vládnoucího knížete dostávali části české země jako úděly (například kouřimský, plzeňský, žatecký); moc údělníka byla omezena, jeho ovládané území bylo trvalou součástí českého státu. Úděly v Čechách zanikly v první polovině 13. století. Odlišná situace byla na Moravě, kde byly úděly (brněnský, olomoucký, znojemský, krátce i břeclavský a jemnický), jakési *apanáže českého knížete; často zde probíhal mocenský boj mezi „pražskými“ Přemyslovci a moravskými údělníky, úděly zanikly na Moravě koncem 12. století. Úděly byly rozšířené i v Polsku a Rusku a dalších zemích. (František Čapka, Jaroslav Malina)