dnešní Rás Šamra („Fenyklový pahorek“), v 2. tisíciletí př. n. l. významné mezinárodní obchodní centrum, ležel v severní *Sýrii, asi 11 km severně od Latakie, nedaleko břehu Středozemního moře, k němuž mu zaručovala přístup přístavní čtvrť Mínet el-Bejda a přímořské letovisko v Rás Ibn Hání. Poklady pahorku (o ploše přibližně 500x600 m a výšce 20 m) byly objeveny v roce 1928. V roce 1929 zde zahájila výzkum francouzská archeologická mise, která do současné doby kombinací sond i plošných odkryvů identifikovala pět samostatných vývojových epoch a v jejich rámci odlišila další podružná stadia. Nad panenskou půdou (vrstva V C, kolem roku 6700 př. n. l.) odhalila *vesnici, rozloženou na celé ploše pahorku, náležející *kulturní úrovni starého *akeramického neolitu (pazourková a obsidiánová industrie podobná současným anatolským nástrojům). Nad ní, ve vrstvě V B (kolem roku 6000 př. n. l.), objevila *keramiku a domy stavěné z *kamene. Nálezy, srovnatelné se starou fází hassúnské *kultury (*Tell Hassúna), byly klasifikovány jako střední *neolit. Následující pozdní neolit (vrstva V A) přinesl další rozkvět keramické výroby a první zdobené nádoby (*inkrustace bílou pastou). IV. vrstva patří *chalkolitu a je poznamenána silným vlivem z *Mezopotámie. Zpočátku (IV C, kolem roku 5250 př. n. l.) jsou ještě patrné podněty hassúnské kultury, přistupují však též prvky *halafské kultury (*Tell Halaf). Vesnice se stahuje na menší plochu do centrální části pahorku, aby mohla být obehnána ochranným valem. V následujících staletích (vrstvy IV B–A, asi do roku 4300 př. n. l.) sleduje osudy halafské kultury, včetně její závěrečné fáze. Po krátkém přechodném období (III C) s lokálním růžovým zbožím, upomínajícím na keramiku *Jericha VIII, se ve 4. tisíciletí př. n. l. – s určitým zpožděním za Mezopotámií – v pozdním chalkolitu (III B) v Ugaritu objevuje keramika podobná *obejdské kultuře. V tomto období je také v nálezech poprvé doložena *metalurgie *mědi. Ve starší *době bronzové (III A, 3. tisíciletí př. n. l.) nastupuje růžová a černá hlazená keramika, inspirovaná anatolskými typy, rozšířená od severní Sýrie až po jižní *Palestinu a nazvaná podle palestinské *lokality Chirbet el-Kerak (dnes nazývaná zakavkazská či kuroarakská kultura). Je zřejmě dokladem jednolité kanaánské kultury. Střední část lokality, nad halafskou osadou, je ohrazena valem z *kyklopského zdiva; přes svou poměrně omezenou rozlohu má již charakter *města. Kolem roku 2200 př. n. l., současně s hospodářským a sociálním úpadkem egyptské staré říše, bylo sídlo – tak jako řada dalších syropalestinských měst – opuštěno. Přeryv v jeho kulturním vývoji netrval déle než do počátku 2. tisíciletí př. n. l. Tehdy (vrstva II l, střední doba bronzová I) se na jeho *akropoli objevily hromadné *hroby tzv. „nositelů nákrčníků“ – nomádských skupin, ozbrojených *sekerami, *dýkami*kopími, k nimž patřili Amorejci (*Amurru). Z jejich soužití s kanaánským prostředím vzešla kolem roku 1900 nová urbánní kultura, zrodilo se ugaritské amorejské *království.$Z *paláce situovaného při západní *bráně v blízkosti obytných čtvrtí (ugaritská akropole zůstala nadále vyhrazena *chrámům) udržovalo styky s egyptskými *faraony 12. dynastie, navázalo trvalá spojení s Chalabem/*Aleppem, *Mari, *Krétou (*import kamarské keramiky); využilo výhodné polohy naproti *Kypru. Vyrostlo díky tomu v důležité překladiště, kde kyperská *měď a možná i zámořský *cín nastupovaly cestu do Mezopotámie, když se její dodavatelé z východu odmlčeli. Jeho největší hospodářský a kulturní rozkvět se datuje do 16.–13. století př. n. l. (pozdní doba bronzová). Ugarit se stává živým mezinárodním obchodním střediskem s kosmopolitní atmosférou. V jeho přístavní čtvrti sídlí *kolonie cizích kupců (zvláště početná *komunita mykénská; klenuté rodinné *hrobky v mykénském stylu) a ugaritští obchodníci operují na celém syrsko-palestinském pobřeží. Ugaritská flotila (uváděno až 150 *lodí) brázdí východní Středomoří s náklady syrského *obilí, *vína, *oleje*medu, ceněné *slonoviny a vzácných, purpurem barvených *tkanin. Podstatnou část nákladů tvoří ovšem *kovy (rudy, ingoty i hotové výrobky). Široké příležitosti k uplatnění tříbí dovednost ugaritských *řemeslníků, a v jejich výrobcích nachází odraz *vkus jejich egejských, egyptských, chetitských a mezopotamských zákazníků. Po období samostatnosti sílí egyptský vliv až po přímý *protektorát, kdy v Ugaritu sídlí egyptská posádka. Trvá až do 1. poloviny 14. století př. n. l. Ugarit hraje krátce roli jazýčku na vahách, až v zápase velmocí o severní Sýrii vítězí chetitský *král Šuppiluliuma I. a vazalskou smlouvou připoutává ugaritské království k *chetitské říši. V hospodářské situaci Ugaritu se změna vládní moci neprojevuje. Bouřlivá stavební činnost – v celé Sýrii obdivované a proslavené paláce, rezidence hodnostářů, chrámy, obchody, dílny, *opevnění s branami a poternou – dokládají, že město a jeho styky dále vzkvétají. Stěhování *mořských národů, přerušení mezinárodních obchodních kontaktů, však znamená náhlý konec. Poslední ugaritský král, jmenovec slavného *Chammurapiho, umírá kolem roku 1185 př. n. l. Je jen otázkou, zda zhroucení Ugaritu padá pouze na vrub vpádu mořských národů, či zda na něm mělo podíl též ničivé zemětřesení. Pahorek zůstává opuštěn a je znovu obýván až v 8. století př. n. l., v době perské nadvlády a v helénistickém období (Leukos Limen). Zůstávají však jeho písemné památky.$Ugaritské *archivy zachovaly početné soubory hliněných tabulek s akkadskými, churritskými a chetitskými klínopisnými záznamy (zejména mezinárodní korespondence, ekonomické a správní dokumenty). Významná část písemností byla ovšem také zaznamenána samostatným západosemitským *jazykem, *ugaritštinou, nadto vlastním hláskovým *klínovým písmem o 30 znacích, které lze v určitém smyslu považovat za předchůdce evropských písemných systémů. Byly jím ve 14. a 13. století př. n. l. zachycovány dopisy, hospodářské a správní doklady, ale také svébytná literární tvorba. A právě ugaritské *mýty a početné další rozměrné epické skladby se řadí k nejkrásnějším a nejpůsobivějším dílům starého předoasijského písemnictví. (Jana Součková).