negativní ovlivnění jednotlivce prostřednictvím nepřejícího, zlého, pronikavého, uhrančivého, dlouhého nebo nenávistného pohledu. S&nbsp;fenoménem uřknutí se můžeme setkat zejména v&nbsp;afrických, evropských a&nbsp;asijských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura')">*kulturách</span>.$Uhranutí je neintencionální a&nbsp;neplánovaný akt, jehož důsledků si původce není vědom. Důvodem uřknutí je obvykle lidská závist. Předmětem nezáměrného uhranutí, stejně jako cíleného uřknutí jsou nejen dospělí, ale zejména děti. Uřknuta mohou být také domácí zvířata, která hubnou a&nbsp;chřadnou. S&nbsp;fenoménem uhranutí a&nbsp;uřknutí se setkáváme v&nbsp;mnoha kulturách v&nbsp;čase a&nbsp;prostoru. Je spojován s&nbsp;přenosem negativní energie nebo praktikami souvisejícími s&nbsp;magií a&nbsp;čarodějnictvím. Z&nbsp;antropologického hlediska lze na uřknutí pohlížet jako na specifický typ interakce, při němž zvýšený zájem nebo závist jednotlivce vyvolává u&nbsp;sugestibilní osoby negativní pocity ohrožení a&nbsp;strachu. Na ochranu před uhranutím či uřknutím jsou tradičně používány různé amulety, specifické očisťující rituály nebo modlitby. Ukázkou ochranného amuletu je náhrdelník //nazar//, který se používá ve středomořském prostoru (zejména v&nbsp;Turecku). Ve Střední Asii se používal amulet //hamsa// (též //khamsa, hameš//), který měl podobu lidské dlaně s&nbsp;vyobrazením oka.$Zmínky o&nbsp;uhranutí a&nbsp;uřknutí nalezneme již ve staroindických <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('védy')">*védách</span> (zejména v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Atharvavéda')">*Atharvavédě</span>), stejně jako u&nbsp;antických autorů <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hésiodos')">*Hésioda</span> (ca 700 př. n. l), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Platón')">*Platóna</span> (427–347 př. n. l.), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Plútarchos z&nbsp;Chairóneie')">*Plútarcha</span> (asi 50–120 n. l.) nebo <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Plinius Starší, Gaius Plinius Secundus, zvaný Maior')">*Plinia Staršího</span> (23–79 n. l.). Staří <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Indové')">*Indové</span> věřili, že záměrný nenávistný pohled, zejména je-li spojen s&nbsp;kletbou, dokáže způsobit vážnou tělesnou i&nbsp;duševní újmu. Byli přesvědčeni, že někteří lidé jsou obdařeni uhrančivým pohledem (//kudršti//, „zlé oko“), jímž dokáží způsobit zlo. Na ochranu dětí před uhranutím rodiče podobu jejich obličejů, zejména kolem očí, pozměňovali černým pigmentem. Některé hymny Atharvavédy obsahují zaklínadla, jejichž cílem je způsobit újmu za pomoci slov – přivodit impotenci (zřejmě nevěrného manžela), neplodnost (sokyně v&nbsp;lásce), či sežehnout toho, „kdo nás nenávidí, koho nenávidíme my“.$Antropologický zájem o&nbsp;problematiku uhranutí najdeme již v&nbsp;díle Edwarda Burnetta <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tylor, sir Edward Burnett')">*Tylora</span> (1832–1917). Terénní výzkum zaměřený na uhranutí uskutečnil například britský antropolog David Pocock (1928–2007), a&nbsp;to mezi příslušníky indické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kasta')">*kasty</span> patidárů. Systematickou pozornost tomuto kulturnímu jevu věnoval zejména americký folklorista Alan Dundes (1934–2005), který na toto téma publikoval knihu //The Evil Eye: A&nbsp;Case Book// (Zlý pohled: sbírka případů, 1992), v&nbsp;níž shromáždil studie o&nbsp;uhranutí z&nbsp;perspektivy různých vědních oborů. Dílčí studie věnované fenoménu uhranutí jsou publikovány zejména v&nbsp;časopise //American Ethnologist//. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Filipský, Jan')">Jan Filipský,</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Soukup, Martin')">Martin Soukup</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Soukup, Václav')">Václav Soukup</span>)