japonsky „uplývající svět“, v *buddhistickém smyslu pomíjivý svět bolesti a strasti či smutku, obdoba křesťanského „slzavého údolí“. V japonském kontextu městské *kultury zejména v období *Edo (*Tokugawa, 1600–1868) byl však tento pojem transformován do opačné podoby: rozšířil se ve smyslu světa radostí, kterých je třeba užívat, dokud to uplývající život dovoluje; inspiroval literaturu i *výtvarné umění (*ukijoe). (Helena Honcoopová, Jaroslav Malina)