-ae, f., kost loketní – leží na malíkové straně předloktí, mohutnější je proximálně, distálním směrem se zužuje. Proximální konec ulny má na dorzální straně nápadný výběžek okovec – //olecranon ulnae// (pro úpon trojhlavého pažního svalu //*musculus triceps brachii// a //*musculus anconeus//). Ventrálním směrem se rozevírá //incisura trochlearis ulnae//, která se spojuje v *kloubu loketním s //trochlea humeri//. Distální hrana zářezu vybíhá ventrálně jako //processus coronoideus// (při *flexi předloktí zapadá do //fossa coronoidea// *kosti pažní). Na ventrální ploše těla kosti pod //processus coronoideus// leží drsnatina – //tuberositas ulnae// (pro úpon //*musculus brachialis//). Na laterální straně je zářez pro skloubení s hlavičkou *kosti vřetenní – //incisura radialis ulnae//, z jejího dorzálního okraje vybíhá směrem distálním hrana – //crista musculi supinatorii// (pro odstup části //*musculus supinator//). Loketní kost má trojboké tělo s nejostřejší hranou na laterální straně – //margo interosseus// (slouží pro úpon mezikostní membrány). //*Foramen nutricium//, směřující k loketnímu kloubu, leží obvykle na ventrální ploše asi v polovině délky kosti nebo v její proximální třetině. Hlavice ulny – //caput ulnae//, uložená na distálním konci kosti, se pomocí //circumferentia articularis capitis ulnae// kloubně spojuje s radiem. Z dorzomediálního okraje hlavice vybíhá bodcovitý výběžek – //processus styloideus ulnae//, na živém hmatný. Na laterální straně styloidního výběžku je žlábek pro šlachu //*musculus extensor carpi ulnaris//. *Osifikace proximální *epifýzy ulny je složitá; největší jádro se zakládá v olekranu v 9.–11. roce, v těle kosti od 8. fetálního týdne a v distálním konci mezi 5.–6. rokem. Proximální epifýza splývá s *diafýzou ve 14–16 letech, distální v 18–20 letech, vždy dříve u dívek. Z distální epifýzy roste kost aktivněji a déle. //Processus styloideus// může osifikovat samostatně a zůstat oddělen *chrupavkou po celý život. Ulna leží povrchověji než radius, na živém je dobře hmatný její olekranon, hlavice i styloidní výběžek (slouží také jako *antropometrické body). //Processus styloideus// kosti vřetenní zasahuje obvykle distálněji (asi o 1 cm) než stejný výběžek loketní kosti. Distální konce obou předloketních kostí mohou být i přibližně ve stejné rovině (takzvaná nulová *varianta).$Pro stranové určení je třeba vědět, že mohutnější konec ulny s olekranem směřuje proximálně, //tuberositas ulnae// ventrálně a zářez pro skloubení s radiem //(incisura radialis ulnae)// laterálně. Na téže straně je i ostrá hrana – //margo interosseus//. Máme-li pouze fragment těla ulny, pak orientujeme kost tak, aby //foramen nutricium// směřovalo proximálně a nejostřejší hrana – //margo interosseus// – ležela na laterální straně ulny. Pokud máme stranově určit fragment distálního konce kosti, pak se podíváme na distální plochu kosti a orientujeme ji tak, že //processus styloideus ulnae// směřuje dorzálně. Poté vyhledáme na jedné jeho straně žlábek pro šlachu //musculus extensor carpi ulnaris// (je umístěn laterálně). V distální čtvrtině přední plochy kosti se nachází distomediálně směřující šikmá hrana, na niž se upíná //*musculus pronator quadratus//. (Ladislava Horáčková)