sdružení českých umělců s&nbsp;cílem vytvářet a&nbsp;rozvíjet české umění. Tyto snahy odpovídaly dobovému herderovskému <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názoru</span> o&nbsp;„duchu národa“, o&nbsp;umění národním a&nbsp;o&nbsp;schopnostech <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Češi')">*Čechů</span> vytvářet a&nbsp;rozvíjet je ve složitém procesu národního sebeurčení ve druhé polovině 19. století, v&nbsp;době kulturní a&nbsp;politické převahy německé. Veřejnosti byla představena 9. března 1863 v&nbsp;Praze na Žofíně. Na ustavující schůzi (28. 1. 1863) byl jejím předsedou zvolen školní rada a&nbsp;spisovatel Josef Wenzig a&nbsp;jednotlivými „údy“ oborů Josef Mánes (výtvarného), Bedřich Smetana (hudebního) a&nbsp;Vítězslav Hálek (literárního). Postupně se střídali ve vedení Bedřich Smetana, Josef Leopold Zvonař, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Vítězslav Novák a&nbsp;další. První stanovy nastiňovaly program činnosti, citujeme: „Beseda Umělecká, majíc jednací řečí jen jazyk český, bude pěstovati pěkné umění vůbec; prostředkem k&nbsp;tomu založí spolkovou čítárnu uměleckých časopisů a&nbsp;knihovnu, bude čítati díla umělecká nebo uměleckou formou vynikající, pěstovati deklamaci a&nbsp;podporovati domácí umělce a&nbsp;hlavně své údy (…) Odbory budou mít za údy umělce, přátele umění a&nbsp;údy čestné (…) Rozejde-li se kdy spolek, sbírky patří Museu Království Českého a&nbsp;jmění Matici české.“$Sdružení bylo prvním českým uměleckým spolkem u&nbsp;nás a&nbsp;cíl – spojit všechna odvětví umění v&nbsp;univerzální sdružení a&nbsp;soustředit síly na rozvoj české kultury a&nbsp;na její vymanění se z&nbsp;provincialismu – byl značně náročný. Mezi zakladateli byli vedle výše jmenovaných Josef Barák, Antonín Foerster, Josef Foerster, Julius Grégr, Jan <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Neruda, Jan')">*Neruda</span>, Karel Purkyně, Ferdinand Schulz a&nbsp;mnozí další, jejichž jména už překryl čas. První generaci reprezentovali slovesní umělci – májovci (Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk, Jan Neruda, Karolina <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Světlá, Karolina')">*Světlá</span> aj.) a&nbsp;kruh Národního divadla (umění hudební i&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('umění, výtvarné')">*výtvarné</span>) – Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Josef Václav <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Myslbek, Josef Václav')">*Myslbek</span>, František Ženíšek aj.$Češi byli v&nbsp;době ustavení Umělecké besedy spolu s&nbsp;dalšími <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Slované')">*Slovany</span> považováni za primitivní, jejich <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mravy')">*mravy</span> za hrubé a&nbsp;nedůstojné a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('čeština')">*čeština</span> za jazyk neschopný dalšího rozvoje. Běžně byla přijímána teze, že „v zájmu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pokrok')">*pokroku</span> jsou odsouzeni podlehnout německé kulturní a&nbsp;civilizační převaze“. Protigermanizační snahy Umělecké besedy byly proto označovány za šílenství, za nesmyslný boj proti <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('civilizace')">*civilizaci</span> (srov. //Germanisace nebo čechisace?// Praha 1961). Prvním signálem, že Češi úkol zvládnou, byla Fričova// Lada Nióla// (Almanach z&nbsp;roku 1855), //Kytice// Karla Jaromíra <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Erben, Karel Jaromír')">*Erbena</span>, povídky Boženy <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Němcová, Božena')">*Němcové</span> a&nbsp;Mikovcův časopis //Lumír// (proto měla Beseda ve svém pečetidle obraz Lumíra). Českou literaturu připravovali pro cizí vlivy – Byronovy, Heinovy a&nbsp;Börnovy, do českého prostředí vnášeli názory Feurbachovy, George <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sand(ová), George')">*Sandové</span> a&nbsp;ruských realistů, s&nbsp;tím i&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('liberalismus')">*liberalismus</span>, světobol, sociální otázky, teoretické umělecké problémy. „Jsme-li nadáni, nepotlačí nás, nejsme-li, potře nás vlastní slabost,“ napsal tehdy Jan Neruda. Postupně sílící česká původní tvorba, která často vedle estetického poslání plnila i&nbsp;zástupnou roli politickou, dokázala prosadit českou národní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('identita')">*identitu</span> v&nbsp;německém kulturním životě v&nbsp;Praze. Smetana byl povýšen na národního skladatele, stal se symbolem moderní české hudby (zvláště po uvedení cyklu //Má vlast//, 5. 11. 1872) spolu s&nbsp;Antonínem Dvořákem, čímž byly splněny hlavní požadavky sdružení – českým jazykem šířit národní obsah v&nbsp;dílech vysoké umělecké kvality. Ostatně výzdoba Národního divadla, jehož základní kámen položený v&nbsp;roce 1868 podnítil značný kulturní ruch i&nbsp;vznik nového časopisu Svatopluka <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čech, Svatopluk')">*Čecha</span> //Ruch//, je dodnes dokladem českého úspěchu.$Vzhledem k&nbsp;historickým proměnám doby se proměňovala i&nbsp;činnost uměleckého sdružení, s&nbsp;novým stoletím (1909) se objevily dvě nové skupiny výtvarníků z&nbsp;Akademie výtvarných umění (Karel Boháček, Václav Rabas, Josef Jan Šedivý aj.) a&nbsp;z&nbsp;Vysoké školy uměleckoprůmyslové (Jaroslav Jareš, autor československé vlajky, Augusta Nekolová-Jarošová, Čeněk Vořech aj.), v&nbsp;literatuře se prosazovala generace Viktora Dyka (také byl starostou Umělecké besedy), v&nbsp;hudbě vynikal Josef Suk. Činnost sdružení přerušila <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka')">*válka</span> (1914–1918). Po ní se zcela změnilo kulturní, společenské a&nbsp;politické prostředí – skončil staletý zápas o&nbsp;národní sebeurčení.$V Československu zaujal v&nbsp;Umělecké besedě výrazné postavení výtvarný odbor (Josef <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čapek, Josef')">*Čapek</span>, Rudolf <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kremlička, Rudolf')">*Kremlička</span>, Josef Šíma, František <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tichý, František')">*Tichý</span>, Jan <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Zrzavý, Jan')">*Zrzavý</span> aj.). Historicky překonán byl její původní cíl, nadále se svobodně věnovala rozvoji uměleckých individualit. V&nbsp;roce 1927 dostalo sdružení samostatnou budovu na Malé Straně v&nbsp;Praze – na ulici podle ní pojmenované Besední. Organizovány byly četné výstavy – velké retrospektivní i&nbsp;komemorativní (Jaroslav Čermák, 1928; Josef Václav Myslbek, 1930; Staré umění na Slovensku, 1937; Pražské baroko, 1600–1800, 1938 aj.), rozvíjela se ediční činnost (edice //Cesta k&nbsp;umění – Malíři a&nbsp;sochaři Umělecké besedy//). Na jaře 1927 zahájilo v&nbsp;budově činnost divadlo DaDa Jiřího Frejky a&nbsp;Emila Františka Buriana Cocteauovou hrou //Svatebčané na Eiffelce// s&nbsp;hudbou Jaroslava Ježka. Pravidelně vystupoval Voiceband E. F. Buriana, organizovaly se maškarní plesy. Od roku 1935 se v&nbsp;koncertní síni v&nbsp;přízemí budovy pořádaly proslulé besední úterky. Umělecká beseda se tak stala kulturním střediskem Prahy, ale spolkový život opět narušila válka (1939–1945). V&nbsp;ní se zformovala zajímavá Skupina 42, která také uplatňovala své aktivity v&nbsp;Umělecké besedě. Po osvobození hrálo v&nbsp;divadelním sále Umělecké besedy Divadlo satiry. Od 50. let činnost ustávala, vystoupila ještě skupina Bilance (1957), hrálo kino Jana Nerudy. V&nbsp;roce 1963 byl sál přejmenován na Janáčkovu síň. Koncem šedesátých let oživil činnost Miloslav Kabeláč, ale roku 1972 Magistrát hlavního města Prahy činnost Umělecké besedy zastavil.$Znovu byla obnovena 29. 12. 1990, jejím prvním starostou byl zvolen hudební skladatel Klement Savický – cílem bylo navázat na jednu slavnou tradici ve vývoji české kultury. Další rozvoj činnosti organizoval sochař Olbram <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Zoubek, Olbram')">*Zoubek</span>. O&nbsp;činnosti sdružení vycházejí sborníky //Beseda sobě//, účastní se jich literáti, skladatelé i&nbsp;výtvarníci. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Linhartová, Věra')">Věra Linhartová</span>)