přesněji <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('umění')">*umění</span> římského impéria (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Imperium Romanum')">*Imperium Romanum</span>) se začalo konstituovat po převzetí řeckého výtvarného <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názoru</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('umění, řecké')">*umění, řecké</span>). Podmínky pro to se vytvořily v&nbsp;2. až 1. století př. n. l. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Římané')">*Římané</span> nebyli na vývoj výtvarné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura')">*kultury</span> orientováni do té míry jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Řekové')">*Řekové</span>, proto kromě funkční <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('architektura')">*architektury</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kult')">*kultu</span> výtvarné zájmy příliš nepěstovali. Změna nastala, až se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Řím')">*Řím</span> dostal do pozice vládce Středomoří. Po dobytí a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('integrace')">*integraci</span> řeckých území (Syrakúsy roku 212 př. n. l., Řecko roku 146 př. n. l.) vzrostl obdiv k&nbsp;řeckým památkám, které se ve velkém množství začaly odvážet do Říma a&nbsp;rozšiřovat ve velkém počtu kopií. I&nbsp;když se jednalo o&nbsp;pasivní recepci, Římané tak prodloužili životnost již uzavřeného cyklu vývoje řeckého umění a&nbsp;jeho kultivované formy použili pro propagaci své moci a&nbsp;velkolepou státní reprezentaci.$Římská výtvarná syntéza se vyvíjí teprve postupně v&nbsp;císařském období. Důraz je kladen na portrétní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('realismus')">*realismus</span> a&nbsp;výpravnost reprezentativního umění zastoupeného obsáhlými cykly historických <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('reliéf')">*reliéfů</span>.$Vrchol římského vývoje představuje umění doby <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Traianus, Marcus Ulpius Traianus')">*Traianovy</span> (98–117) a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hadrianus, Publius Aelius Hadrianus')">*Hadrianovy</span> (117–138). Nejvýznamnějším dokladem harmonické syntézy uměleckého programu, jeho formy a&nbsp;obsahu je výzdoba Traianova sloupu v&nbsp;Římě a&nbsp;Traianova oblouku v&nbsp;Beneventu. V&nbsp;pohadrianovském období se v&nbsp;umění odráží postupná ztráta realistického projevu související s&nbsp;větším zájmem o&nbsp;duchovní a&nbsp;transcendentální <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hodnota')">*hodnoty</span>.$Pro pozdně antický vývoj je charakteristická narůstající <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('abstrakce')">*abstrakce</span> střídající se s&nbsp;občasnými návraty ke <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('klasicismus')">*klasicismu</span>. K&nbsp;tradičnímu repertoáru se od 3. století postupně přičleňovalo i&nbsp;umění antických <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('křesťané')">*křesťanů</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('umění, raně křesťanské')">*umění, raně křesťanské</span>), formálně zcela závislé na pohanských formálních předlohách. Tak se v&nbsp;průběhu 4. století formovala další obsahová i&nbsp;formální syntéza, kterou antika předala jak západnímu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('středověk')">*středověku</span>, tak <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Byzanc')">*Byzanci</span> na Východě. Za konec raně křesťanského a&nbsp;vlastně i&nbsp;antického umění lze považovat začátek byzantského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ikonoklasmus')">*ikonoklasmu</span>, který začal roku 726 a&nbsp;přerušil do té doby kontinuální vývoj umělecké formy. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pardyová, Marie')">Marie Pardyová</span>)