*umění období *romantismu. Jeho nejvlastnější oblastí se stala *literatura, kde také vznikl koncept romantického hrdiny a romantické *lásky. V jednotlivých národních oblastech se vytvořily více či méně vyhraněné a vzájemně odlišené romantické proudy, směrové tendence, programy, hnutí a školy.$Aktivní romantické umění zdůrazňovalo *utrpení člověka, představovaného jako výjimečná osobnost, často v roli společenského vyděděnce (loupežník, vrah, kat, žebrák, tulák), jeho světobol, zaměřovalo se na rozervanost lidské bytosti, její osamění nebo velikost (titanismus) či osudovou rozpornost, z níž není východiska (démonismus); čelné místo v tomto procesu zaujala exilová literatura polská. Vzniklo v Německu v poslední třetině 18. století (jenská škola, *Novalis [1772–1801]; hnutí Sturm und Drang, Johann Wolfgang *Goethe [1749–1832], Friedrich Schiller [1759–1805]; heidelberská škola, Achim von Arnim [1781–1831], Jacob Grimm [1785–1863] a Wilhelm Grimm [1786–1859], Theodor Amadeus Hoffmann [1776–1822]). Přibližně ve stejné době se v Anglii rozvíjí romantická *poezie jezerní školy (Samuel Taylor Coleridge [1772–1834], William Wordsworth [1770–1850]). V čele londýnských romantiků se ocitli George Gordon Noel Byron (1788–1824) a Percy Bysshe Shelley (1792–1822). Z romantické atmosféry se zrodil historický román. Za jeho zakladatele je pokládán Walter Scott (1771–1832). Romantická je historická koncepce dobrodružných románů Alexandra Dumase staršího (1802–1870). K dalším významným romantikům patřili Victor *Hugo (1802–1885), René de *Chateaubriand (1768–1848), Giacomo Leopardi (1798–1837), Michail Jurjevič *Lermontov (1814–1841), Adam Mickiewicz (1798–1855), Alfred de *Musset (1810–1857), Sándor Petöfi (1823–1849), Alexandr Sergejevič *Puškin (1799–1837), George *Sandová (1804–1876), Juliusz Słowacki (1809–1849).$Romantická architektura má podobu historického „návratu“ k slohu *gotiky – novogotiky. Jde o směřování, nikoli o základní charakteristiku daného období, v němž se nejsilněji prosazuje (novo)klasicismus. Charakteristickým romantickým jevem je takzvaný „anglický park“, který – na rozdíl od klasicistického „francouzského parku“ – vyvolává *iluzi volné, divoké, záměrem architekta nespoutané *přírody.$Hudební romantismus se vyznačuje fantazijní a historickou látkou, obdivem k přírodě, *inspirací lidovou písní, uvolněním tradičních hudebních útvarů, oblibou menších žánrů (etudy, písně, polonézy, preludia, sonáty, valčíky). Základním hudebním žánrem daného období byly symfonie, symfonické básně, hudební dramata a romantická opera. Romantismus ovlivnil hudební tvorbu v letech 1800–1900, i když v tvorbě jednotlivých autorů a pod označením *novoromantismus přetrvává do 20. století (*hudba, evropská).$Romantismus ve *výtvarném umění charakterizuje citový náboj a dojetí, mohutná obrazotvornost, dramatičnost a témata čerpaná z přírodních scenerií, exotiky a historie, zejména z antiky. (Jaroslav Malina)