činnost produkující výtvarná díla jako specifický, esteticky působivý odraz skutečnosti. Počátky spadají do období *mladého paleolitu (40 000–11 500 př. n. l.), kdy se objevují první *malby, *sochy, *plastiky, *reliéfy nebo kresby (viz *umění, paleolitické), jejichž autory byli lovci a sběrači. V mladších pravěkých obdobích (počínaje *neolitem), kdy zemědělství umožnilo budovat stálá sídliště, obohatilo se *výtvarné umění o novou dimenzi spjatou s *architekturou, keramikou a dalšími inovacemi. Velký rozmach výtvarného umění nastal ve vyspělých *městských státech a *civilizacích *starověku, nejdříve v oblasti starověkého *Předního východu. V jednotlivých regionech této oblasti (v *Sýrii, *Palestině, *Malé Asii, *Mezopotámii a západním Íránu) se výtvarné umění vyvíjelo v odlišných geografických, klimatických i historických podmínkách. Proto si také jednotlivé regiony uchovaly svou svébytnou *kulturu. V době *epipaleolitu se důležité kulturní procesy udály především v Sýrii a Palestině, kde nacházíme první architekturu i první plastiky (*sochařství). V neolitickém období se k této oblasti připojuje Malá Asie a severozápadní Írán. Význačným výtvarným projevem neolitických kultur byla *keramika a uplatnila se i nástěnná malba. Teprve od *chalkolitu se do popředí dostala též jižní Mezopotámie, kde zvláště ve 4. tisíciletí př. n. l. došlo k velkému rozvoji městské civilizace (*urbanizace, *Uruk, *Eridu). Výtvarná díla se soustřeďovala především v *chrámech, ať již to byly sochy *bohů nebo jejich *symbolů, dárců obětin, prosebníků, či reliéfní plakety (reliéfy) a *stély připomínající důležitou výstavbu nebo vítězství nad nepřáteli. Jako oběť bohům byly do chrámů přinášeny i další cenné předměty svědčící o řemeslné zručnosti svých tvůrců. Velmi oblíbeným a také snadno dosažitelným materiálem pro stavby (*materiály, stavební), výtvarná díla (reliéfy, stély, sošky) a předměty domácí potřeby (vřetena, tkalcovská *závaží) byla *hlína. Lze předpokládat, že bylo hojně využíváno rovněž *rákosu (architektura, *lodě, rohože, koše), avšak tento organický materiál jakož i *dřevo se nedochoval. Kombinace různých materiálů byla oblíbeným výrazovým prostředkem od nejstarších dob (*inkrustace kovů, vykládání dřevěných *artefaktů mušlovinou, drahými kameny nebo *slonovinou, kombinace dřeva, kamene a kovu na sochách atd.). Kromě nástěnných maleb se ve výzdobě místností uplatnily i *mozaiky, ať již vytvořené z kaménků nebo z malých barevných hliněných kuželů (Uruk, Tell Brak). Teprve v 1. tisíciletí př. n. l. byly zdi velkých sálů obloženy též kamennými deskami s reliéfy.$Uvedené výrazové prostředky se během historického vývoje uplatnily v různé míře a intenzitě. V uruckém období převládaly mohutné *stavby a naturalistické pojetí (sochy, pečetní válečky, *glyptika). V období prvních městských států se ustálila *ikonografie, ve volné plastice převládl motiv adoranta (sochy z *Ešnunny, *Mari, *Aššuru), v reliéfním umění vznikla stéla s narativním obsahem (Supí stéla z Girsu) rozčleněná do horizontálních pásů. Umělecké předměty ze *zlata, vykládaného dřeva, drahých kamenů byly nalezeny též v *hrobech (*hrobky). Akkadské umění vneslo do tvorby větší dynamičnost a pohyb. Nastaly také změny v kompozici, jež jsou zvláště zjevné na *Narám-Sínově stéle, ale i na pečetních válečcích. Po akkadském období se umění vládců *Lagaše (*Gudea) a *Uru (III. dynastie z Uru) vrací programově k starým sumerským formám, i když se nyní projevuje větší snaha o monumentalitu jak v architektuře (*zikkurrat), tak v plastice. V glyptice se velmi redukují motivy, hlavním tématem pečetí se stává scéna, kdy prosebník je uváděn níže postaveným božstvem před jednoho z hlavních bohů *panteonu. Oživení tvorby nastalo s příchodem amorejských *kmenů, zvláště v plastikách litých z kovu.$Z 1. poloviny 2. tisíciletí př. n. l. se dochovalo několik fragmentů soch rovněž ze Sýrie (Alalach, *Ebla, Mari). V Malé Asii navazovali tvůrci na vysokou hodnotu kovových plastik z 2. poloviny 3. tisíciletí př. n. l. (Alaca Hüyük, Horoztepe) litím menších kovových (olověných) sošek nebo plaketek, na nichž zobrazovali většinou božské páry nebo rodiny. Figurky z *bronzu a jiných kovů jsou posléze ovlivněny syrskou i egyptskou produkcí. Monumentální plastika a architektura se uplatnila v Malé Asii zvláště v době rozmachu chetitského státu ve 14. století př. n. l. *Brány v *Chattuši a Alaça Hüyüku byly zdobeny vysokými reliéfy lidských postav, lvů a *sfing. V plošším reliéfu byly vytesány další (lovecké, holdovací apod.) scény do velkých kamenných bloků. Tento způsob výzdoby bran a vnějších prostorů (hlavních či procesních tříd) vedoucích k centru *města byl zachován i po zániku *chetitské říše v oblasti jižního Turecka a severní Sýrie (Melid, Sam’al, *Karchemiš).$Pozdně chetitskou architekturou bylo zpočátku jistě ovlivněno i asyrské umění 1. tisíciletí př. n. l. Těžištěm tvorby byla reliéfní plastika narativního typu. Současně s válečnými nebo loveckými výjevy byl postupně zobrazován i okolní prostor (*hradby měst, *krajina), ovšem bez znalosti perspektivy. Zároveň s reliéfy se při výzdobě paláců uplatňovala i nástěnná malba (Til Barsip, *Dúr-Šarru-kén). Z vnitřního vybavení asyrských paláců se nám dochovalo jen velmi málo, z dřevěného *nábytku jen *intarzie a další předměty většinou ze slonoviny nebo *kosti. Práce ze slonoviny, jež byly původně importovány z *Foiníkie a pak také vyráběny přímo v *Asýrii (*Kalach), dosáhly vysoké umělecké úrovně. Na asyrské komplexy paláců a chrámů navázala i babylonská architektura 7. a 6. století př. n. l. Využívala však jiné výzdoby – tvarovaných *cihel, které se na tomto území používaly již od kassitského období. Z těchto cihel, které byly glazované (*glazura), byla vytvořena případně i reliéfní výzdoba. Barevnými cihlami byly zdobeny vnitřní stěny sálů, nebo zvenčí obloženy budovy i celé městské třídy (*Babylon). Glazovaných cihel používali i achaimenovští vládcové k výzdobě svých měst (*Súsy), převzali však rovněž asyrské kamenné reliéfy. Jejich hlavní přínos umění Předního východu byl v *konstrukci sloupových hal (*Pasargady, *Persepolis). (Nea Nováková)