soubor sanskrtských textů, obsahujících mystické a filozofické nauky. Spolu s ostatními díly védské literatury (*védy) tvoří součást posvátného božského *zjevení, označovaného pojmem //šruti// („to, co bylo slyšeno“), a protože mezi védskými písmy tvoří jakýsi časový a myšlenkový závěr či vyvrcholení, jsou někdy souhrnně nazývány //védánta// („konec véd“). Nejstarší z nich pocházejí zhruba z let 800 až 600 př. n. l., avšak řada textů pod tímto jménem vznikala i mnohem později, některé až v moderním období.$Základem učení //upanišad// je představa o jednotě individuální duše //(*átman)// a nadsmyslové, věčné božské podstaty *vesmíru //(*brahma)//, jejichž totožnost zakrývá závoj *iluze //(*májá)// a nevědění //(*avidja)//; teprve poznání *identity vnitřního já a duchovní podstaty všehomíra přetrhne neúprosný koloběh znovuzrozování //(*sansára)// a povede k vysvobození //(*mókša)//. (Jan Filipský)