sumersky „hrdina (bohyně) Nammu“, první panovník III. dynastie z *Uru (2112–2095 př. n. l.). Po období rozpadu staroakkadské ústřední *vlády, o nějž se přičinil i vpád *Gutejců, obnovil jednotně řízený státní organismus, v němž sjednotil tradice sumerské i akkadské. Svou kariéru započal jako urský *místodržitel uruckého *krále Utuchegala, brzy se však osamostatnil a sjednocením *Sumeru a *Akkadu si zajistil svou mocenskou pozici. Nevíme, zda přitom užil ozbrojeného násilí, pravděpodobné je to v případě *Lagaše, jejíhož vládce Nammachaniho porazil. Pečoval o hospodářský rozkvět říše, zasloužil se o výstavbu *měst a závlahových zařízení a podporoval dálkový obchod. Upevnil i správní struktury *státu, přičemž mu byla vzorem administrativa staroakkadská. Ur-Nammuovo jméno nese první dnes známý mezopotamský psaný zákoník, připisovaný současnými badateli jeho synu a následovníkovi *Šulgimu. Preambule i text sám hovoří nekompromisně o úsilí o nastolení řádu a pořádku a přiměřené sociální *spravedlnosti („aby muž jednoho šekelu nebyl vydán muži jedné miny [tj. 60 šekelů]“). Ur-Nammu se pokládá za obnovitele sumerské *kultury a s jeho jménem je spjata řada monumentálních architektonických projektů, zejména nová výstavba řady sumerských *svatyní, jak o tom výmluvně vypovídá takřka úplná přestavba posvátného okrsku v jeho sídelním městě Uru. Úředním *jazykem jeho správy byla sice *sumerština, o panující etnické snášenlivosti vypovídá ovšem výmluvně skutečnost, že jeho choť měla semitské jméno. (Petr Charvát)