*archeologická lokalita 5 km jižně od Násiríje (Irák). Zdejší osídlení sahá od *obejdské kultury po dobu parthskou (2. století př. n. l.–2. století n. l.). Kromě sídliště a dvou fází *pohřebišť kultury obejdské započala zde již tehdy hromadná výroba *keramiky, jak dokládají nejspodnější vrstvy mohutného odkladiště keramického odpadu, jehož hlavní objem pochází z doby *urucké kultury a nejsvrchnější vrstvy z doby *džemdet-nasrské kultury. V době kultury urucké zde byla vystavěna monumentální budova („chrám“?) a na blízkém Tell al-Ubajdu byl zbudován nevelký „chrámový“ objekt; urská výrobna *hrnčiny zjevně oběma sloužila jako „služebná osada“. Ubajdský „chrám“ zanikl někdy v době kultury džemdet-nasrské, zastíněn významem naleziště urského, kde ustává hrnčířská velkovýroba a počíná výkon funkcí přerozdělovacího střediska (počátky vrstev s hromadně skartovanými otisky pečetí). Významnější společenskou diferenciaci dokládá i bohatěji vybavený *hřbitov z doby kultury džemdet-nasrské (keramika, kamenné nádoby, kovové předměty, *ozdoby), kde se již objevuje odlišení obou pohlaví (nebožky ve skrčené poloze“ na levém a nebožtíci na pravém boku). Během raně dynastického období podržuje Ur své postavení regionálního střediska. Jeho důležitost se zřejmě výrazně zvyšuje na počátku III. raně dynastického období, jak dokládají některé zcela mimořádně vybavené *hroby soudobého „královského“ hřbitova (celkem asi 2500 hrobů, z toho 17 velkých atypicky bohatých celků). Významné osobnosti zde pohřbené jsou doslova zahrnuty bohatstvím předmětů z materiálů běžných i cenných (*šperky, *zbraně, luxusní *textilie, *nádoby i celé stolní servisy, přepychový *nábytek, *hudební nástroje, dopravní prostředky atd., na jejichž výrobu byly užity drahé *kovy a drahokamy, zvláště výrazně *zlato, *stříbro, *lapis lazuli, různé drahokamy i polodrahokamy, ale i *železo).$Z tohoto zmohutnění hospodářské základny *města těžil urský panovník Mesanepada, který získal kišský královský titul a s ním patrně i krátkodobou *hegemonii nad *Sumerem. Po koordinované akci vojsk *Uruku a *Lagaše však za Mesanepadova nástupce vzala moc Uru zasvé a jeho syn A’anepada uznal za vhodnější „shromažďovat statky v nebesích“, když obnovil chrámovou *stavbu v Tell al-Ubajdu. *Sargon, zakladatel staroakkadské dynastie, nechal jmenovat svou dceru *Encheduannu kněžkou urského měsíčního boha *Nanny. Svrchovanost Uru nad celým Sumerem i přilehlými oblastmi starověkého *Předního východu obnovili až panovníci III. dynastie z Uru (2112–2004 př. n. l.), kdy zažila moc a kultura Sumeru poslední období rozkvětu. Tehdy byly obnoveny ústřední budovy města včetně Nannova chrámového okrsku se *zikkurratem a obdržely zřejmě i bohatou uměleckou výzdobu, z níž se podnes zachovaly pouhé trosky (*stéla *krále *Ur-Nammua). Říše III. dynastie z Uru zaniká po společném útoku východních i severních nepřátel a Ur poklesá na úroveň provinčního střediska.$Byly zde rovněž zkoumány obytné čtvrti a drobná chrámová stavba z 19.–18. století př. n. l. (celková obydlená plocha tehdejšího Uru činila nejméně 60 ha), jakož i řada pohřbů pod podlahami obytných staveb. Rovněž byla zachycena kultovní architektura doby kassitské a novoasyrské, novobabylonské a achaimenovské přestavby Nannova kultovního okrsku. Hojný archeologický mobiliář včetně několika tisíc hospodářských, právních, literárních a náboženských klínopisných textů. O archeologické odkryvy Uru se zasloužily zejména britské výzkumy v letch 1918–1919 (Harry Reginald Hall, Charles Leonard *Woolley) a 1922–1934 (Charles Leonard Woolley). (Petr Charvát)