*etnikum starověkého *Předního východu, jazykově spřízněné s *Churrity. Přítomnost Urartejců je doložena ve 2. polovině 2. tisíciletí př. n. l. a v 1. polovině 1. tisíciletí př. n. l. na území východní *Anatólie, Zakavkazska (povodí řeky Araxés), severní *Mezopotámie a severozápadního Íránu. Hlavním centrem urartejského osídlení byla zřejmě oblast mezi jezery Van a Urmija. K formování urartejského etnika docházelo někdy v průběhu 3. tisíciletí př. n. l. O historickém vývoji Urartejců v této době však nemáme bližší informace. První písemné prameny k dějinám Urartejců pocházejí až z 13. století př. n. l., kdy *Asyřané pronikali do východní Anatólie a střetávali se s urartejskými *kmeny. Průběh těchto tažení je popsán v nápisech středoasyrských panovníků. Asyrský *král *Salmanassar I. (1274–1245 př. n. l.) porazil osm urartejských kmenů a uložil jim vysoký válečný *tribut. Rovněž Tukultí-Ninurta I. (1244–1208 př. n. l.) porazil *koalici 40 „králů“ *zemí Nairi (oblast ve východní Anatólii). Asyrský král Tiglatpilesar I. (1114–1076 př. n. l.) podnikl tažení do zemí Nairi a porazil 60 jejích „králů“. Jejich syny odvedl s sebou jako rukojmí. Uložil jim vysoký tribut (1200 koní a 2000 kusů skotu). O taženích proti urartejským kmenům se zmiňují také jeho nástupci. Nutnost obrany proti asyrským výbojům uspíšila sjednocování urartejských kmenů. V polovině 9. století př. n. l. došlo k vytvoření silného státního útvaru, který byl v asyrských textech označován názvem *Urartu. Tento *stát byl především v 8. století př. n. l. vážným soupeřem Asyřanů. Později však utrpěl několik porážek (Tiglatpilesar III., *Sargon II.) a musel čelit rovněž nájezdům *Skythů, *Kimmeriů a *Médů. Zanikl na konci 7. století př. n. l. nebo počátkem 6. století př. n. l. Urartejské obyvatelstvo nepochybně sídlilo alespoň v oblasti jezer Van a Urmija i po zániku urartejského státu, avšak urartejský *jazyk byl postupně vytlačen *arménštinou. *Kultura Urartejců vycházela z lokálních tradic, avšak do značné míry byla ovlivněna rovněž asyrskou kulturou. Urartejci převzali novoasyrské *klínové písmo, které pouze lehce modifikovali pro potřeby svého jazyka. Asyrské vlivy se projevují především ve státní správě a vojenství, ale do určité míry rovněž v oblasti *materiální kultury (*výtvarné umění).$*Hospodářství Urartejců bylo založeno na rostlinné a živočišné výrobě. Pěstování *obilnin, *luštěnin, *zeleniny a *ovoce se soustřeďovalo v úrodných horských údolích (východní Anatólie, severozápadní Irán) a v povodí řeky Araxés v Zakavkazsku. Velký význam mělo rovněž pěstování vinné révy (četné nápisy urartejských vladařů pojednávají o zakládání vinohradů). V některých oblastech bylo nutno budovat umělé zavlažovací soustavy. Významným odvětvím byla rovněž živočišná výroba (především skot, ovce a *kozy). Jako nákladní a tažná zvířata se chovali *osli a *velbloudi. Velmi důležitý byl chov koní, jehož hlavním centrem byla oblast na jihu a východě od jezera Urmija. Velmi vyspělá byla urartejská řemeslná výroba. Na vysoké úrovni bylo zejména hutnictví, které využívalo bohatých zásob nerostných surovin. Z *kovů (zejména *železo) se vyráběly především *nástroje a *zbraně. Ze *zlata, *stříbra a *bronzu se zhotovovaly umělecké předměty (typické jsou například přívěsky ve tvaru půlměsíce či bronzové plechy, které se zřejmě používaly jako ozdoby kožených opasků). Vysoké úrovně dosahovala ovšem také *textilní výroba a řezbářství (výroba *nábytku).$Památky urartejské architektury se zachovaly na mnoha *lokalitách. Byly nalezeny *pevnosti i *města s obytnými a hospodářskými budovami (Tušpa, Toprak-kale, Karmir-blur, Baštám). K nejvýznamnějším stavebním památkám patří kanály, které přiváděly pitnou i zavlažován vodu. Je to například kanál, který nechal vystavět král Menua (asi 810–785 př. n. l.). Tento kanál byl dlouhý přes 70 km a sloužil k zásobování hlavního města Tušpy. Pozoruhodné jsou rovněž kultovní budovy. Typickou urartejskou *svatyní byl tzv. věžový *chrám. Byla to nevelká čtvercová stavba s velmi silnými stěnami, na jejichž rozích byly silné pilíře. Uvnitř byla pravoúhlá *cela, která zřejmě sloužila k pořádání náboženských obřadů. Nejlépe dochovaný chrám tohoto typu byl nalezen v Altin-tepe.$O náboženských představách Urartejců máme pouze nepřímé *informace (nedochovaly se žádné texty náboženského a mytologického obsahu). Nejvyšším božstvem urartejské vladařské dynastie byl bůh Chaldi. V urartejských královských nápisech jsou zdůrazňovány především válečnické aspekty jeho moci. Hlavním centrem uctívání Chaldiho bylo město Musasir, které bylo zároveň korunovačním místem urartejských králů. Manželkou Chaldiho byla pravděpodobně bohyně Bagbartu (v urartejských textech zvaná Arubani). Dalším významným božstvem byl Teišeba (jeho jméno etymologicky souvisí se jménem churritského Boha bouře Tešupa). Jeho sídlem bylo město Kumme (Kumenu), které leželo zřejmě ve východní pramenné oblasti Chábúru. Významnou úlohu hrál rovněž bůh Šivini (ekvivalent churritského boha *slunce Šimigeho). Urartejská božstva byla uctívána pravidelnými oběťmi (potraviny, skot, ovce, kozy). Urartejští panovníci zasvěcovali bohům (především Chaldimu) kamenné *stély i bronzové předměty (*meče, *přílby, *štíty) s dedikačními nápisy. (Lukáš Pecha)