jazyk <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Urartejci')">*Urartejců</span>, geneticky příbuzný s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('churritština')">*churritštinou</span>. Bývá též někdy přiřazován k&nbsp;severovýchodním <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jazyky, kavkazské')">*kavkazským jazykům</span>, i&nbsp;když jejich vzájemná příbuznost zůstává sporná. Urartejština je z&nbsp;typologického hlediska řazena k&nbsp;aglutinačním a&nbsp;ergativním jazykům. Texty v&nbsp;urartejském jazyce jsou doloženy na rozsáhlém území ve východní Anatólii, v&nbsp;Zakavkazsku, severní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mezopotámie')">*Mezopotámii</span> a&nbsp;severozápadním Íránu. Nejstarší urartejské texty pocházejí z&nbsp;2. poloviny 9. století př. n. l., nejmladší z&nbsp;přelomu 7. a&nbsp;6. století př. n. l. Velkou většinu tvoří královské nápisy (zhruba 400), nejčastěji stavební, votivní a&nbsp;historické (o&nbsp;válečných taženích). Nejrozsáhlejší jsou historické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('anály')">*anály</span> Argištiho I. (asi 785–760 př. n. l.) a&nbsp;Sarduriho II. (asi 760–730 př. n. l.) v&nbsp;hlavním <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('město')">*městě</span> Tušpě, které chronologicky popisují průběh jejich válečných výprav. Královské nápisy jsou nejčastěji vytesány v&nbsp;kameni (na skalních stěnách a&nbsp;kamenných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stéla')">*stélách</span>), někdy jsou vyryty na bronzových <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('přílba')">*přílbách</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('štít')">*štítech</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nádoba')">*nádobách</span> atd. Malou skupinu textů tvoří dopisy a&nbsp;administrativní záznamy (seznamy zboží a&nbsp;osob), které jsou napsány na hliněných tabulkách. Dochovány jsou rovněž krátké nápisy na hliněných plombách sloužících jako uzávěry obalů na zboží, nápisy na pečetích (vesměs obsahují jen osobní jména), a&nbsp;nápisy na zásobních nádobách (obsahují údaje o&nbsp;jejich objemu). Dosud zcela chybějí texty mytologického a&nbsp;náboženského obsahu. Urartejština je zapisována poněkud modifikovaným <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('písmo, klínové')">*klínovým písmem</span> novoasyrského typu, ovšem kromě toho se používá také <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('písmo, hieroglyfické')">*hieroglyfické písmo</span> (především krátké nápisy na nádobách a&nbsp;kovových předmětech, ojediněle na hliněných tabulkách). Urartejština byla v&nbsp;zásadě rozluštěna již na konci 19. století, o&nbsp;což se zasloužil francouzský orientalista Stanislas Guyard (1846–1884) a&nbsp;především britský asyriolog Archibald Henry Sayce (1846–1933), který roku 1882 vydal přehled urartejské gramatiky. Velký rozmach urartologických studií nastal především ve 20. a&nbsp;30. letech 20. století, kdy se podařilo rozřešit základní otázky gramatické struktury urartejštiny. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pecha, Lukáš')">Lukáš Pecha</span>)