název rozsáhlého státního útvaru, který se rozkládal ve východní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Anatólie')">*Anatólii</span>, Zakavkazsku, severní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mezopotámie')">*Mezopotámii</span> a&nbsp;severozápadním Íránu. Název Urartu je nejasného původu. Zřejmě etymologicky souvisí se starším geografickým jménem Ur(u)atri, které je doloženo v&nbsp;nápisech asyrských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('král')">*králů</span> od 13. století př. n. l. (označovalo území ve východní Anatólii). Název Urartu je doložen především v&nbsp;asyrských pramenech z&nbsp;9.–7. století př. n. l. V&nbsp;soudobých nápisech urartejských vladařů byl urartejský <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stát')">*stát</span> označován zpravidla jako „země (množné číslo) Biai“. Výraz Urartu (ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('varianta')">*variantě</span> Uraštu) se používal i&nbsp;po zániku urartejského státu (v&nbsp;novobabylonském a&nbsp;achaimenovském období), ovšem jen jako geografický pojem, jehož vymezení není zcela jasné. Většina území Urartu leží v&nbsp;oblastech s&nbsp;vysokou nadmořskou výškou (východní Anatólie, severozápadní Írán). Osídlení se proto soustřeďovalo do úrodných horských kotlin, které byly spojeny průsmyky. Centrální část urartejského státu (kolem jezera Van) leží na náhorní plošině vulkanického původu s&nbsp;nadmořskou výškou asi 1700 m. Tato plošina je ze všech stran ohraničena vysokými skalnatými horami. Odlišné poměry panovaly v&nbsp;Zakavkazsku (rozlehlá úrodná nížina v&nbsp;povodí řeky Araxés). Celé území Urartu je velmi bohaté na nerostné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('surovina')">*suroviny</span>, což umožnilo velký rozvoj urartejského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('řemeslo')">*řemesla</span> i&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('obchod')">*obchodu</span>. Jedná se především o&nbsp;naleziště <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kovy')">*kovů</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('měď')">*měď</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('železo')">*železo</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('olovo')">*olovo</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stříbro')">*stříbro</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zlato')">*zlato</span>), kamenné soli, stavebního a&nbsp;užitkového <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kámen')">*kamene</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('obsidián')">*obsidián</span>) i&nbsp;polodrahokamů. Horské svahy byly porostlé lesy, které byly důležitým zdrojem stavebního i&nbsp;palivového dříví (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('topení a&nbsp;palivo')">*topení a&nbsp;palivo</span>). Na urartejském území je poměrně velké množství vodních toků. Ve východní Anatólii pramení Eufrat i&nbsp;Tigris, které přijímají četné přítoky (například Horní Záb). Nejdůležitějším vodním tokem v&nbsp;severní části urartejského území je řeka Araxés (Arak), která je přítokem Kury (ta se vlévá do Kaspického moře). Kromě toho je na tomto území několik velkých vodních ploch. Jsou to především jezera Van (rozloha 3763 km2) a&nbsp;Urmija (rozloha 6001 km2), jejichž voda obsahuje velké množství minerálních látek. Na většině urartejského území panuje kontinentální podnebí. Vyznačuje se poměrně malým množstvím srážek (300–400 mm na východním břehu jezera Van), které jsou dosti nerovnoměrně rozloženy v&nbsp;průběhu roku, a&nbsp;velkými denními i&nbsp;ročními teplotními výkyvy. Léta jsou většinou suchá, horká a&nbsp;dosti krátká, zatímco zimy jsou poměrně dlouhé, s&nbsp;bohatými srážkami (většinou sněhovými) a&nbsp;silnými mrazy. Velká část horských průsmyků je v&nbsp;zimním období zcela neprůjezdná.$Dějiny Urartu lze rekonstruovat především na základě urartejských a&nbsp;asyrských písemných pramenů. Stát Urartu vznikl v&nbsp;polovině 9. století př. n. l. Soudobé asyrské texty se zmiňují o&nbsp;urartejském vladaři Arramuovi, který sídlil ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('město')">*městě</span> Arsaškun (není přesně lokalizováno). V&nbsp;bojích proti asyrskému králi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Salmanassar')">*Salmanassarovi</span> III. utrpěl Arramu několik porážek. V&nbsp;roce 856 př. n. l. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asyřané')">*Asyřané</span> dobyli jeho rezidenci. Prvním urartejským panovníkem, který je doložen vlastními nápisy, je Sarduri I. (asi 840–830 př. n. l.). Z&nbsp;jeho <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vláda')">*vlády</span> se dochovaly krátké nápisy v&nbsp;asyrském jazyce. Jeho sídelním městem byla Tušpa (dnešní Van) na východním břehu jezera Van. Z&nbsp;doby vlády jeho syna Išpuiniho (asi 830–810 př. n. l.) jsou doloženy první nápisy v&nbsp;urartejském jazyce (vesměs stavební nápisy). Išpuini podnikl několik tažení do Zakavkazska a&nbsp;na jih od jezera Urmija, avšak nepodařilo se mu tato území trvale ovládnout. Další urartejský panovník Menua (asi 810–785 př. n. l.) rozšířil území urartejského státu. Vypravil se mimo jiné na západ a&nbsp;přijal <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tribut')">*tribut</span> od vládce pozdně chetitského města Malitija (na západním břehu Eufratu), aniž by však řeku překročil. Věnoval se rovněž intenzivní stavební činnosti a&nbsp;v&nbsp;Zakavkazsku založil několik <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pevnost')">*pevností</span> (mimo jiné Menuachinili). Největšího územního rozsahu dosáhlo Urartu za vlády Argištiho I. (asi 785–760 př. n. l.) a&nbsp;Sarduriho II. (asi 760–730 př. n. l.), kteří rozšířili urartejské državy v&nbsp;Zakavkazsku (až k&nbsp;pobřeží Černého moře) i&nbsp;v&nbsp;oblasti na jih od jezera Urmija (země Manna). Rovněž úspěšně bojovali proti městu Malitija. Argišti založil v&nbsp;Zakavkazsku významná města Argištichinili (dnešní Armavir-blur) a&nbsp;Erebuni (dnešní Arinberd). Sarduri II. usiloval o&nbsp;proniknutí do severní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sýrie')">*Sýrie</span>, kde ovšem narazil na asyrská vojska v&nbsp;čele s&nbsp;Tiglatpilesarem III. Asyřané porazili <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('koalice')">*koalici</span> syrských států, která byla podporována <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Urartejci')">*Urartejci</span>, a&nbsp;roku 743 př. n. l. porazili rovněž urartejské vojsko (u&nbsp;města Birecik). Roku 735 př. n. l. Asyřané dokonce obléhali hlavní město Tušpu, ovšem neúspěšně. Boje s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asýrie')">*Asýrií</span> pokračovaly také za vlády Rusy I. (asi 730–713 př. n. l.), který musel čelit rovněž vnitřním nepřátelům (zprávy o&nbsp;spiknutí proti urartejskému králi i&nbsp;o&nbsp;povstáních v&nbsp;provinciích). Navíc utrpěla urartejská vojska několik porážek od kočovných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kimmeriové')">*Kimmeriů</span>, kteří v&nbsp;této době začínali pronikat na urartejské území. Asyrský král <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sargon')">*Sargon</span> II. (721–705 př. n. l.) využil oslabení urartejského státu a&nbsp;v&nbsp;roce 714 př. n. l. se vypravil na válečnou výpravu, během níž dobyl významné město Musasir (korunovační místo urartejských králů). Tato porážka znamenala citelné oslabení Urartu, které bylo navíc v&nbsp;7. století př. n. l. vystaveno neustálým nájezdům Kimmeriů, později také <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Skythové')">*Skythů</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Médové')">*Médů</span>. Posledním významnějším urartejským králem byl Rusa II. (1. polovina 7. století př. n. l.), který je znám především svou stavební činností. Vybudoval soustavu pevností, které měly chránit urartejské území před útoky kočovných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kmen')">*kmenů</span>. Nejvýznamnějšími pevnostmi byl Rusai URU.TUR (dnešní Bastam, severozápadní Írán) a&nbsp;Teišebai Patari (dnešní Karmir-blur, Zakavkazsko). Kromě toho si vybudoval novou rezidenci jménem Rusachinili (dnešní Toprak-kale na východ od jezera Van). V&nbsp;následujícím období jsou doložena ještě jména několika panovníků, avšak o&nbsp;jejich vládě se neví nic bližšího. Tlak nepřátelských kmenů, především skythských, nakonec vedl k&nbsp;zániku oslabeného urartejského státu (na konci 7. století př. n. l. nebo na počátku 6. století př. n. l.). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pecha, Lukáš')">Lukáš Pecha</span>)