projektování *měst*krajiny. Poprvé se objevuje na starověkém *Předním východě, ale víme o něm jen velmi málo. Je to způsobeno především nedostatečným archeologickým průzkumem, který se soustřeďoval převážně na odkrytí *chrámů*paláců a případně městských *hradeb (*opevnění). Avšak i skutečnost, že v průběhu své existence byla města přestavována, ztěžuje možnost dopátrat se jejich prostorových dispozic a vzhledu. Největší šanci zjistit urbanistické záměry nám poskytují *lokality, které byly osídleny jen v určitém období. V *prehistorické době je to *Habúba Kabíra, urucká osada na středním Eufratu (viz též *urbanizace). Byla opevněna čtverhrannou hradbou, městem vedla síť větších a menších ulic a budovy obývané městskou *elitou*stavby sloužící veřejným účelům byly umístěny ve zvláštním okrsku. Další urbanistickou koncepci reprezentuje malé starobabylonské městečko Haradum z oblasti *Mari. Půdorys je velmi pravidelný a symetrický a po sto let existence městečka nezměněný. Má téměř čtvercovou hradbu (o straně 115 m) a uprostřed západní strany jedinou *bránu s úzkým průchodem, lemovanou dvěma bastiony. Za branou, uvnitř městských zdí bylo malé náměstí, které ústilo do hlavní třídy (2 m široké), rozdělující město na dvě části. Tato hlavní třída se křížila v pravém úhlu s pěti příčnými ulicemi, z nichž dvě vedly těsně kolem hradeb. Město bylo těmito ulicemi rozděleno na osm částí, ve kterých bylo vždy deset architektonických jednotek. Velmi ojedinělé v architektuře Předního východu bylo centrální náměstí, na němž byl umístěn dům starosty a chrám. Podél hlavní třídy byly domy bohatých obchodníků. Zcela jinou představu o předem projektovaném městě máme z Kár-Tukultí-Nínurta, Al-Untaš-Napiriša nebo *Dúr-Šarru-kénu. Jsou to nově založené rezidence panovníků, kteří začali nejdříve s výstavbou hradeb a prestižních budov. Vůbec však nevíme, zda stavba obytných domů ve městech byla dokončena a zda vyplňovala prostor vymezený hradbami. Smrt panovníka často znamenala rovněž konec takového města, jako tomu bylo v případě Dúr-Šarru-kénu, který byl založen roku 731 př. n. l. a po smrti *Sargona II. opuštěn. Hradba Dúr-Šarru-kénu měla obdélníkový půdorys (1750x1685 m, tloušťka 24 m) a byla postavena na kamenných základech z vypalovaných cihel. Město bylo přístupné sedmi branami. Archeologický výzkum odkryl pouze *citadelu, která je umístěna na severovýchodě u hradeb, v nichž tvoří výčnělek, a rezidenci na jihu města, umístěnou rovněž v hradbách. Obytná část města nebyla zkoumána. Velmi krátký výzkum proběhl též na Čóga Zanbilu (Al-Untaš-Napiriša, 30 km od *Sús), který nechal vybudovat panovník Untaš-Napiriša (asi 1275–1240 př. n. l.). Město bylo obehnáno trojitou zdí, uprostřed byl svatý okrsek s hlavními chrámy a zikkurratem vysokým 41 m. První hradba obklopovala chrámový komplex, vlastní město bylo umístěno mezi první a druhou hradbu. Mezi druhou a třetí městskou zdí se nalézalo jen několik kultovních budov, jinak to byla nezastavěná zóna. Vodu přiváděl do města ze vzdálenosti 50 km kanál, který ústil do rezervoáru, z něhož se voda vedla dále devíti potrubími dovnitř města. Ve městě byly kromě chrámů postaveny paláce, královská brána a královské *hrobky. Výstavba byla zřejmě přerušena královou smrtí. Také asyrský král Tukultí-Ninurta I. (1244–1208 př. n. l.) si dal budovat u *Aššuru novou rezidenci, která byla opuštěna po jeho násilné smrti. Nechal vykopat kanál pro přívod vody, zbudovat hradby, chrám a paláce. Nedostatečný *archeologický průzkum nám však nedovoluje soudit více o vzhledu a fungování města. Vybavení měst mosty (*Babylon), *vodovody (*Ninive), dlážděním (Babylon, Ninive), *kanalizací, koupelnami a toaletami (Mari, *hygiena), si lze představit na základě výsledků archeologického výzkumu v různých lokalitách. Významnou plochu měst zřejmě zaujímaly parky, sady a *zahrady (Babylon, Ninive, *zoologická zahrada). (Viz též *architektura.) (Nea Nováková)