*indické etnikum obývající severovýchodní část poloostrova Přední Indie při pobřeží Bengálského zálivu. Jsou soustředěni hlavně ve svazovém státě Urísa, početné menšiny žijí též v Západním Bengálsku a Džhárkhandu, za prací migrují až do západoindického Gudžarátu (asi 32 milionů, odhad z roku 2006). *Urijština patří do *indické větve *indoevropské rodiny, je příbuzná s ásámštinou a *bengálštinou, užívá vlastní písmo odvozené z *bráhmí, jež zhruba v 11.–12. století získalo zaoblené (drávidské) tvary. Epigrafické památky v *sanskrtu promíšenému urijskými slovy se dochovaly již z 6. století, první datovaný nápis v urijštině pochází z roku 1051. Zhruba od poloviny 1. tisíciletí př. n. l. na území dnešní Urísy pronikaly *indoárijské kmeny, jež se mísily s původním obyvatelstvem, pravděpodobně *mundského, možná *drávidského původu. Od 4. století př. n. l. zde existoval nezávislý stát Kalinga, který se za *vlády císaře *Ašóky (v roce 265 př. n. l.) stal součástí říše Maurjů. V té době se mezi Urijci rozšířil *buddhismus. Po osamostatnění Kalinga mezi 1. stoletím př. n. l. a 1. stoletím n. l. ovládala území od Gangy po Gódávarí a v následujících staletích se pod vládou domácích dynastií proměnila v přední námořní mocnost. Od 10. století v *zemi převládl *šivaismus, který byl do 15. století vystřídán *višnuismem, a až do roku 1568, kdy Urísu podmanil muslimský vládce Bengálska, zůstávala významným centrem *hinduistické kultury a vzdělanosti. V roce 1576 ji ovládli *Mughalové, roku 1751 se stala součástí říše *Maráthů, od roku 1803 se ocitla pod britskou správou. Oblasti obývané Urijci byly připojeny k přilehlým provinciím Britské Indie (Bengálsko, Centrální provincie, Madrás). V 60. letech 19. století se zrodilo *hnutí za jejich znovusjednocení do jediného správního celku; to se podařilo v roce 1936, kdy byla vytvořena zvláštní provincie Urísa. Po vyhlášení nezávislosti Indie v roce 1947 byla přeměněna ve svazový stát, v roce 1949 rozšířený o území 24 někdejších urijských knížectví. (Viz též *Urísané.) (Jan Filipský)