v původním významu označení něčeho, co *člověku náleží jako jeho vlastnictví, majetek. Posléze byl termín usia přenesen do antické řecké *filozofie, kde získal jedno z nejvýznamnějších postavení vůbec: vyjadřuje se jím způsob, jakým něco jest, bytnost, podstata, v latinské terminologii *substance (tak přeložil výraz usia *Boëthius). V aristotelské (*Aristotelés) filozofické tradici nahradil výraz usia starší termíny „jsoucí“ //(ón)// a „příroda“ //(fýsis)//. (Břetislav Horyna)