etická teorie spočívající v přesvědčení, že lidské jednání se ospravedlňuje jeho užitečností a prospěšností pro konajícího (Jeremy *Bentham, John Stuart *Mill), konkrétně zvýšením objemu individuální slasti (naopak větší strast signalizuje morálně nesprávné jednání). Navazuje na *Epikúra, *osvícenství a *historický materialismus. Jako teorie *společnosti pokládá za cíl správné *vlády dosažení co největšího užitku (štěstí) pro co nejvíce lidí. Celkový užitek se přitom počítá jako součet užitků individuálních, a díky tomuto vyhraněnému *individualismu je utilitarismus jednou ze základních doktrín zdůvodňujících *liberalismus. Paradoxně neliberální důsledky však může mít klasický utilitarismus tehdy, pokud by se ukázalo, že celkový společenský užitek může být zvýšen na úkor partikulárního užitku některé z menšin (například etnických či sexuálních); k odvrácení těchto důsledků byla utilitaristická teorie rozpracována například v podobě tzv. „utilitarismu pravidla“ //(rule utilitarianism)//. Svým instrumentálním kalkulem užitečnosti lidského jednání odsunuje utilitarismus do pozadí (ba přímo odmítá) existující společenské zvyklosti a *instituce, čímž se – například v Benthamově podání – stává velmi radikální politickou doktrínou. (Pavel Dufek, Jaroslav Malina)