sumersky; Šamaš, akkadsky (//šamšu//, akkadsky „slunce“). V sumersko-akkadské *mytologii sluneční *bůh. Utu/Šamaš byl považován za syna měsíčního boha *Nanny/Sína a bohyně Ningaly, bratra *Inanny/Ištary. Jeho manželkou byla v sumerské mytologii bohyně Šenirda/Šerida, v akkadské mytologii bohyně Aja. Jeho synem, rádcem a kočím byl bůh Bunene. Jeho hlavním kultovním střediskem bylo *město *Sippar (dnešní Tell Abú-Habba) na severu a město *Larsa (dnešní Sinkara) na jihu *Mezopotámie. V obou městech byl uctíván v *chrámu jménem Ebabbar (sumersky „zářící dům“). Jako vševidoucí sluneční bůh, dárce světla, jenž zahání tmu a bojuje tak proti zlu, uctíván rovněž jako božský soudce, ochránce *práva a *spravedlnosti, dárce věštby, dozorce a správce. Přes den Utu/Šamaš putuje po obloze, večer vstupuje do moře, prochází *podsvětím a ráno vychází mezi horami //Mášu //(akkadsky „dvojče“), které „na dvanáct dvouhodin uvnitř se táhnou“ (podle 9. tabulky eposu o *Gilgamešovi). Akkadské *hymny a *modlitby svědčí o tom, že *Babyloňané a *Asyřané uctívali Šamaše jako jednoho z nejvyšších bohů *panteonu, na rozdíl od *Sumerů, v jejichž *náboženství zaujímal Utu podřadnější postavení. Tomu odpovídala i generační podřízenost slunečního boha bohu měsíčnímu. Nicméně bůh Utu sehrává důležitou úlohu v mytologicko-epické tradici, která je spojena se jmény panovníků tzv. I. dynastie z *Uruku. Její zakladalel Meskiaggašer je v sumerském královském seznamu označován za syna boha Utua, stejným titulem je obdařen i Meskiaggašerův syn a nástupce Enmerkar (v eposu Enmerkar a pán z Aratty). Utu je pomocníkem *Lugalbandy i Gilgameše během jeho výpravy proti Chuvavovi. Je i pomocníkem *Dumuziho, svého švagra, manžela Inanny, prchajícího před *démony Galla. V akkadském *mýtu o Etanovi trestá Šamaš orla za jeho zradu, které se dopustil na hadovi, vbrzku mu však posílá pomoc v osobě panovníka Etany hledajícího „rostlinu zrození“. Na pečetních válečcích ze staroakkadského období (2. polovina 3. tisíciletí př. n. l.) se dochovala vyobrazení slunečního boha vycházejícího z údolí mezi dvěma horami s paprsky za zády a držícího v ruce nástroj označovaný jako pila (akkadsky //šaššáru//). Dva jiní bozi před ním otvírají křídla nebeské brány. Symbolem boha Utua/Šamaše byl kruh s vepsanou čtyřcípou hvězdou a paprsky, v *Asýrii doplněn křídly; jeho dalším symbolem byla pila. Jeho posvátné číslo bylo 20. (Jiří Prosecký)