český malíř, grafik, sochař, spisovatel a&nbsp;básník. Váchal patří nejsvéráznějším osobnostem českého kulturního života své doby. V&nbsp;Praze se vyučil knihařem (1902), poté získal výtvarné vzdělání na soukromých školách. Žil a&nbsp;tvořil v&nbsp;ústraní. Jeho slovesná i&nbsp;výtvarná tvorba – dobovou uměleckou kritikou přehlížená a&nbsp;podceňovaná – se ubírala mimo hlavní proudy oficiálního umění. Teprve na samém konci Váchalova života se zvedá vlna zájmu o&nbsp;jeho dílo a&nbsp;trvá dodnes. Nakladatelství Paseka, které od roku 1990 postupně vydává Váchalovu knižní tvorbu, předkládá širší veřejnosti práce zcela neznámé. Autor si totiž svá slovesná díla ilustroval, sázel a&nbsp;vázal sám a&nbsp;vydával je pouze v&nbsp;několika číslovaných bibliofilských výtiscích.$Váchalova knižní tvorba představuje originální syntézu významných moderních slovesných a&nbsp;výtvarných směrů první třetiny 20. století – syntézu slovesné, grafické, typografické, sazečské a&nbsp;knihvazačské činnosti. K&nbsp;vrcholům jeho tvorby patří vedle //Krvavého románu// (1924) zejména //Koruna bludařstva, to jest Postyla kacířská// (1923–1926), //Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel// (1924), //Šumava umírající a&nbsp;romantická// (1931) a&nbsp;//Receptář barevného dřevorytu// (1934). Autor ve svých slovesných dílech přejímá se sveřepou důsledností postupy pokleslé a&nbsp;inzitní literatury – užívá archaický jazyk, nediferencuje stylistické roviny lexika, porušuje logiku tradičního vyprávění (mimo jiné tím, že vypráví příběhy, kterým chybí začátek, započaté příběhy nedokončí anebo pracuje s&nbsp;fabulačními skoky).$Zájem o&nbsp;Váchalův odkaz je podněcován vývojem evropské kultury poslední třetiny 20. století. Výrazové prostředky, formální postupy a&nbsp;komunikační strategie, které autor užíval a&nbsp;rozpracovával, totiž pozoruhodně korespondují s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rétorika')">*rétorikou</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('postmodernismus')">*postmoderny</span>, formující se jako kulturní a&nbsp;umělecký proud od počátku šedesátých let 20. století. V&nbsp;jeho dílech jsou se značným předstihem dosahovány cíle postmoderny: jednak se v&nbsp;nich stírají hranice mezi vysokým a&nbsp;nízkým uměním, sférou inzitního a&nbsp;sofistikovaného, krásou a&nbsp;ošklivostí, pravdou a&nbsp;lží, ctností a&nbsp;neřestí, jednak se v&nbsp;nich budují a&nbsp;ospravedlňují kuriózní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('verze')">*verze</span> světa, umožňující vznik odlišných interpretací, a&nbsp;tudíž i&nbsp;konceptů světa.$Josef Váchal se dlouhodobě zajímal o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mystika')">*mystiku</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('okultismus')">*okultismus</span>. Byl přitahován tajemnými, rozumem nevysvětlitelnými jevy a&nbsp;hrůzostrašnými příběhy. Ve své tvorbě využil a&nbsp;zpracoval řadu namnoze protichůdných, ne-li vylučujících se podnětů. Inspiroval se barokním spiritualismem, kramářskou písní, brakovou literaturou i&nbsp;secesním dekorativismem a&nbsp;symbolismem. Jeho tvorba se sblížila s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('expresionismus')">*expresionismem</span>, dospěla – relativně nezávisle na francouzských surrealistech – rovněž k&nbsp;metodě psychického automatismu. Východiskem Váchalovy slovesné i&nbsp;výtvarné tvorby se stal secesní model kultury.$Účinnými zbraněmi Váchalových výpadů proti „slušné“ společnosti profitujících umělců, měšťáků a&nbsp;socialistů jsou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ironie')">*ironie</span>, sebeironie a&nbsp;mystifikace. Ve svrchované míře je využívá v&nbsp;//Krvavém románu//, tedy díle, které opatřil 79 dřevoryty a&nbsp;//„vysázel bez rukopisu, vytiskl během osmi set hodin a&nbsp;vydal v&nbsp;17 exemplářích“// (Váchal, //Krvavý román//, 1990, s. 304). Na obhajobu //Krvavého románu// uvádí, že ctnostné dívky již existují pouze v&nbsp;této žánrové oblasti; naopak v&nbsp;současné //„literatuře nemají dívky příčin a&nbsp;příležitosti podjímati se tak nehorázných neb romantických zkoušek;// //dojdou štěstí i&nbsp;s&nbsp;obyčejným pitomcem, má-li jen dobré postavení, neb socialistickou legitimaci v&nbsp;kapse“// (Váchal, //Krvavý román//, 1990, s. 30).$Sexuálním a&nbsp;erotickým tématům se věnoval v&nbsp;průběhu celé tvorby. První z&nbsp;nich, erotické karty a&nbsp;erotická ex libris, vytvořil již v&nbsp;roce 1908 a&nbsp;dlouhodobě se věnoval rovněž fotografování <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('akt')">*aktů</span>. Vrcholu v&nbsp;tomto směru zřejmě dosáhl v&nbsp;cyklu //Erotikové// z&nbsp;roku 1922. Tento Váchalův soubor se jeví jako jeden z&nbsp;nejosobitějších artefaktů erotického umění 20. století; v&nbsp;českých souvislostech pak je Váchalovo erotikum srovnatelné s&nbsp;vystoupením <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('avantgarda')">*avantgardy</span> 30. let, spjatým zejména s&nbsp;aktivitami Jindřicha <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Štyrský, Jindřich')">*Štyrského</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Toyen')">*Toyen</span> (viz <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sexuologie')">*sexuologie</span> [historie sexuologie]).$Je obtížné rozhodnout, co autor myslí ve svých dílech vážně a&nbsp;co zlehčuje, co vychází z&nbsp;reality a&nbsp;co je výsledkem jeho nenasytné obrazotvornosti, co je součástí jeho životního programu a&nbsp;co produktem nekontrolovaného psychického automatismu či komunikačních her. Při dorozumívání se s&nbsp;jeho díly působí důvěryhodně každá z&nbsp;uvedených možností. Váchalovy slovesné výkony lze chápat jako projev rafinované stylizace do polohy jazykové neobratnosti i&nbsp;jako důsledek autorova jazykového citu, jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('parodie')">*parodii</span> pokleslé i&nbsp;odborné literatury i&nbsp;jako pouhou simulaci žánrových postupů pokleslé literatury. Tato (postmoderní) otevřenost – řečeno jazykem poststrukturalistických teoretiků – patří ke konstrukčním principům Váchalovy poetiky. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pavelka, Jiří')">Jiří Pavelka</span>)