celosvětové válečné střetnutí v letech 1914–1918 mezi státy Dohody (Trojdohody) s jejich spojenci a Ústředními mocnostmi (Trojspolkem bez Itálie) a jejich spojenci; do konfliktu se postupně zapojilo 33 států, zahynulo v něm na 10 milionů vojáků a 20 milionů jich bylo zraněno či zmrzačeno. Mimořádnému utrpení bylo vystaveno civilní obyvatelstvo – asi 7 milionů mrtvých v důsledku válečných operací, *epidemií a podvýživy. Jednalo se o *válku totální (s nasazením všech hospodářských zdrojů) a o válku poziční (s využitím zákopů); šlo o první „moderní“ válku s nasazením bojových plynů, letectva a tanků.$Záminkou k jejímu rozpoutání se stal sarajevský *atentát (28. 6. 1914), následovalo rakousko–uherské ultimátum Srbsku a 28. 7. 1914 vyhlášení války Srbsku. Válečné akce probíhaly téměř na všech kontinentech a mořích, těžiště bojů spočívalo v *Evropě; na počátku války vzniklo pět front: západní (Francie, Německo, Velká Británie), východní (Německo, Rusko), haličská (Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko), srbská (Rakousko-Uhersko, Srbsko) a kavkazská (*osmanská říše, Rusko). Postupně k Ústředním mocnostem (Německu a Rakousku-Uhersku) přistoupily osmanská říše (listopad 1914) a Bulharsko (říjen 1915), k Dohodě spolu s Belgií, Japonskem a se Srbskem přistoupila Itálie (1915), Rumunsko a Portugalsko (1916), Čína, Řecko, USA, Brazílie a většina ostatních latinsko-amerických států (1917); neutrálními zůstaly kromě jiných *zemí Dánsko, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko. Rozhodující význam pro ukončení války měl vstup USA; od léta 1918 docházelo k fyzickému a morálnímu vyčerpání vojsk Ústředních mocností. Postupně kapitulovaly Bulharsko, Turecko, Rakousko-Uhersko a nakonec 11. 11. 1918 i Německo. (František Čapka)