organizovaný ozbrojený konflikt mezi *státy, skupinami států (*aliancemi), *národy nebo společenskými skupinami (*občanská válka), usilujícími o dosažení cílů násilnými prostředky pomocí vojsk; zpravidla začíná vyhlášením otevřeného nepřátelství. Z hlediska praxe a teorie vojenství je válka opakem *míru. Válka jako společenský jev je spojena s celým vývojem lidstva a je považována za extrémní a komplexní *sociální fenomén. Jejími charakteristickými znaky je vojenská, ekonomická, politická a jiná příprava již v době míru, speciální výcvik armády pro vedení války, nahromadění zbraní apod. V sociologické teorii existuje dvojí pojetí podstaty války: 1. je součástí existence lidské společnosti, pokračováním politiky jinými prostředky; 2. jedná se o disfunkční jev, který je projevem neduhů společnosti, její chybné organizace.$Z hlediska *morálky*práva se války člení na spravedlivé a nespravedlivé, obranné a útočné, podle rozsahu na lokální, kontinentální a světové (*první světová válka, *druhá světová válka), krátkodobé a dlouhodobé a podle použití vojenské techniky na omezené a totální. Současné mezinárodní právo vedení útočné války (*agrese) zakazuje; použití ozbrojených sil je možné výhradně v případě individuální či kolektivní obrany státu (států) nebo v rámci ozbrojených akcí Rady bezpečnosti *Organizace spojených národů (OSN). Způsob vedení války byl upraven mezinárodními dohodami, zejména haagskými úmluvami, uzavřenými na mírových konferencích v letech 1899 a 1907. (František Čapka)