kmenová *populace obývající lesnaté území v severozápadní části indického svazového státu Maháráštra (okres Thánén, severně od Mumbaí/Bombaje), v pohoří Sahjádri (západní část okresu Násik) a v jižním Gudžarátu. Patří mezi tzv. registrovaná etnika (požívající zvýšené ochrany *úřadů) a jejich počet se odhaduje zhruba na půl milionu. Jejich *jazyk, várlíština, bývá někdy klasifikován jako dialekt *maráthštiny nebo *gudžarátštiny, avšak může podobně jako bhílština pocházet ze společného mundského základu. Původně žili polokočovným životem v malých skupinách s *náčelníkem v čele, dnes jsou většinou usedlí zemědělci, avšak s úzkým vztahem k lesu, jak napovídá i jejich pojmenování (//várlí//, „lesní lidé“). Várlíské *klany jsou *exogamní, rodina silně *patriarchální; připouští se i mnohoženství, ale *polygamní *manželství jsou poměrně řídká. Ženy nosí jako *symbol manželského stavu na rukou i na nohou *prsteny a mosazné *náramky, nezřídka od *zápěstí po loket a od kotníků až po kolena. Původně *animistické náboženství, v němž dominuje vzývání tygřího boha a dalších kmenových božstev, přírodních sil a nebeských těles, *víra ve zlé duchy, čarodějky, magickou moc stromů a obilného zrna, poznamenala řada představ převzatých z *hinduismu. Proslavené jsou várlíské rituální kresby zachycující stylizované výjevy z každodenního života; nazývají se //čóky//, tradičně je kreslí ženy rýžovou pastou smíšenou s mízou gumovníku a zdobí jimi většinu domů. (Jan Filipský)