jedno ze stěžejních odvětví řeckého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('řemeslo, umělecké')">*uměleckého řemesla</span>. Prostřednictvím motivů na vázách jsme informováni o&nbsp;vývoji řeckého uměleckého slohu od geometrického až po klasické období (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('umění, řecké')">*umění, řecké</span>). Rozkvět vázové produkce a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('malířství')">*malířství</span> představuje období 6. a&nbsp;5. století př. n. l., kdy se nejdůležitějším střediskem výroby a&nbsp;výzdoby váz staly <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Athény')">*Athény</span>. Attické vázy staršího černofigurového a&nbsp;mladšího červenofigurového slohu (začíná kolem roku 520 př. n. l.) jsou nenahraditelným zdrojem pro poznání <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mytologie, řecká')">*řecké mytologie</span>, způsobu života a&nbsp;reálií. Luxusní malovaná <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('keramika')">*keramika</span> byla též úspěšným vývozním artiklem. V&nbsp;oblibě ji měli zejména <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Etruskové')">*Etruskové</span>, v&nbsp;jejichž <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hrobka')">*hrobkách</span> bylo nalezeno největší množství váz. Koncem 5. a&nbsp;v&nbsp;první polovině 4. století př. n. l. se zájemci o&nbsp;malované vázy stali <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Skythové')">*Skythové</span> a&nbsp;attičtí umělci přizpůsobovali výzdobné náměty jejich <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vkus')">*vkusu</span>.$První „<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('revoluce')">*revoluce</span>“ v&nbsp;keramice proběhla v&nbsp;Řecku kolem roku 770 př. n. l. v&nbsp;Athénách, kdy se začala na keramice v&nbsp;široké míře uplatňovat figurální motivika. Keramika reflektovala obecný vývoj řeckého umění a&nbsp;lidská postava se stala hlavním námětem. Postavení keramiky jako prestižní technologie a&nbsp;z&nbsp;toho plynoucí význam individuálních výrobců dokládají podpisy hrnčířů a&nbsp;v&nbsp;menší míře malířů, které se začaly na keramice objevovat po roce 700 př. n. l. Z&nbsp;nich se dozvídáme, že se řemeslo často dědilo z&nbsp;otce na syna a&nbsp;hrnčířem se mohl stát <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('občan')">*občan</span>, cizinec i&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('otrok')">*otrok</span>. Na řecké keramice není doložen podpis ženy.$Plně vyvinutá černofigurová <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('technika')">*technika</span> vznikla v&nbsp;Korintu na počátku 7. století př. n. l. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('technologie')">*Technologie</span> její výroby byla rekonstruována až v&nbsp;první polovině 20. století. Klíč k&nbsp;sametovému lesku a&nbsp;ostrému kontrastu mezi černou a&nbsp;červenou na řeckých vázách spočívá v&nbsp;přípravě hlinky a&nbsp;komplikované strategii výpalu. Paleta barev byla technologií omezena na červenou, černou, bílou a&nbsp;žlutou. Černé postavy byly malovány koloidním roztokem, který by vytvořen proplavením <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hlíny')">*hlíny</span>, z&nbsp;níž byla točena samotná keramika. V&nbsp;proplaveném roztoku byl zvýšený podíl oxidů železa a&nbsp;významnou roli hrála také jemnost částic a&nbsp;přítomnost malého množství potaše (K2O). První část výpalu probíhala za oxidačních podmínek, takže celý povrch nádoby měl oxidační odstín (podle typu hlíny od bledě žluté po tmavě červenou až hnědavou). Při teplotě okolo 950 °C se změnilo oxidační prostředí na redukční. V&nbsp;této fázi celý <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('střep')">*střep</span> zčernal redukcí oxidů železa. Koloidní roztok vytvořil vlivem jemné struktury částic a&nbsp;přítomnosti potaše kompaktní lesklou vrstvu. Poslední fáze výpalu byla opět oxidační, což způsobilo reoxidaci střepu, nikoliv však malby, která se stala díky své struktuře vůči reoxidaci rezistentní. Detaily uvnitř černých postav se vyrývaly do nanesené malby, což omezovalo možnosti uměleckého výrazu. Po roce 530 př. n. l. tak vznikla červenofigurová technika, která představuje inverzi černofigurového stylu – postavy jsou negativy, které byly ponechány nepokryté malbou, což umožnilo detaily domalovávat. Na konci 6. století př. n. l. se také objevila keramika opatřená bílou hlinkou, na které byla rozvíjena technika volné malby. Bílá hlinka však byla náchylná k&nbsp;opotřebení, a&nbsp;proto se nikdy neuplatnila v&nbsp;širší míře (nejčastěji ji nacházíme v&nbsp;pohřebním a&nbsp;rituálním <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kontext')">*kontextu</span>).$Po <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka, peloponnéská')">*peloponnéské válce</span> odešla řada athénských výrobců do jižní Itálie a&nbsp;založila zde jednotlivé školy, které se staly charakteristické pro 4. století př. n. l. Zároveň se v&nbsp;produkci rozšířila móda užívání jemné černé reliéfně zdobené keramiky. Napodobovala luxusní bronzové stolní soubory. Její rozšíření vedlo k&nbsp;tomu, že se koncem 4. století př. n. l. malované vázy s&nbsp;figurálními motivy přestaly vyrábět.$Sepětí s&nbsp;kultem ovlivnilo přetrvání produkce takzvaných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('amfory, panathénajské')">*panathénajských amfor</span>. Z&nbsp;rituálních důvodů byly zdobeny v&nbsp;tradičním černofigurovém slohu a&nbsp;přetrvaly tak dlouho, jak se udržely Athéniny svátky. Poslední ze známých fragmentů pocházejí ze začátku 4. století n. l. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Thér, Richard')">Richard Thér</span>)