opoziční středověké křesťanské *hnutí 12.–16. století, vzniklé v měšťanském prostředí Burgundska, Provence a severní Itálie; jednalo se o stoupence lyonského obchodníka Pierra Valdése, který kolem roku 1170 usiloval o návrat k apoštolské chudobě. Šířilo se hlavně v lidových vrstvách, vycházelo z požadavku naprosté chudoby, kladlo důraz na *Nový zákon, odmítalo institucionální *církev, žádalo demokratizaci a svobodu *kázání pro každého (i pro laika), proto ho označujeme jako hnutí laiků, kteří kázali bez svolení *biskupa. Původně nebylo kacířským hnutím (*kacířství), exkomunikováno bylo v roce 1182. Rozdělilo se pak na několik skupin, část stoupenců se navrátila ke *katolické církvi („katoličtí chudí“), jiní se usadili v alpských údolích a také v Čechách („jamníci“, v 1. polovině 14. století na panství pánů z Hradce) a v Německu. Valdenství ovlivnilo nejen *husitství, ale i *Jednotu bratrskou, *novokřtěnce (*habány) a *reformaci. (František Čapka)