úlomek *horniny, zaoblený a ohlazený během dlouhodobého *transportu tekoucí vodou (menší, dokonale zaoblené kusy se označují jako oblázky) a tvořící významnou součást terasových štěrků, z nichž byly valouny v *paleolitu i v mladších pravěkých obdobích získávány sběrem jako *surovina *kamenné štípané industrie (*industrie, valounová), od *neolitu*kamenné broušené industrie nebo v téměř přirozené podobě pro přímé užití (*kladivo, *mlat). Vlivem přirozeného dlouhodobého opracování původního úlomku horniny v tekoucí vodě je však valoun jako surovina zejména pro výrobu kamenné štípané industrie poněkud méně vhodný (povrch je jakoby zatažený, „houževnatý“) než úlomek získaný přímo na výchozu téže horniny. Tato vlastnost (houževnatost) je někdy výhodná: valouny použité jako kladiva a mlaty jsou o něco odolnější a tudíž vhodné jako obráběcí nástroje pro horninový materiál o stejné tvrdosti. Například inčtí kameníci takto užívali valouny z čediče, *křemence nebo ze *žuly při opracování tvrdého *andezitu (*stavitelství Inků, megalitické).$Valouny byly od paleolitu užívány i ve funkci *vařicích kamenů k ohřívání tekutin nebo k pečení masa. (Jaroslav Malina, Karel Sklenář)