chov včely medonosné //(Apis mellifera)//, obvykle za účelem získávání včelích produktů, jakými jsou *med, propolis, mateří kašička, včelí jed či *vosk. Získávání medu z kolonií divokých včel bylo běžné v *pravěku a je provozováno u některých *kultur v Africe, Asii, Austrálii a jižní Americe dodnes. Z Ganéšghati (Bhópál, Indie) pochází skalní malba (pravděpodobně z období *mezolitu) zobrazující hnízda //Apis dorsata //(včely zlaté). Sběr medu je zaznamenán na malbě z Cueva de la Arna ve Španělsku z období *mladého paleolitu (kolem roku 15 000 př. n. l.). Jeskynní malba z Toghwana Dam v Zimbabwe zachycuje sběrače medu využívajícího kouře k utišení včel; tento skalní úkryt byl lidmi využíván již od 8 000 př. n. l. Z neolitického *Çatal Hüyüku v *Malé Asii, kde jsou včely domovem, pochází zobrazení včelích plástů datované do období 6 540 př. n. l. Do *Mezopotámie bylo nutné včelstva přenášet ze sousedních pohoří, což se zřejmě dělo jen ojediněle: ještě v 1. tisíciletí př. n. l. byl takový krok hoden zaznamenání v královských nápisech. Med, v chetitských textech často zmiňovaný jako sladidlo, pomazánka a ingredience při přípravě pečiva, by sám o sobě ještě pro chov včel nesvědčil, ale chetitské *zákony mluví jasnou řečí: za krádež úlu stanoví pokutu 5 šekelů stříbra, a nebyl-li úl obsazen včelami, 3 šekely. Trest to byl citelný, co to však bylo proti staršímu ustanovení, jež nechávalo zloděje včelami ubodat. Cílevědomý chov dokládá konečně i samostatný výraz pro „včelaře“. Důležitým produktem chovu včel byl též vosk. Chattijská, *Chetity převzatá *mytologie spojuje včelu s bohyní matkou. V *Egyptě je včelařství doloženo od Staré říše (ca 2700–2180 př. n. l.) – z té doby jsou známy úly z keramických nádob. Od Nové říše (ca 1543–1080 př. n. l.) se vyskytují i vykuřovadla. Med se používal jako sladidlo a v lékařství k přípravě léků a mastí. V medicíně, kosmetice, malířství, při odlévání kovů do tzv. *ztracené formy a při *balzamování se užívalo včelího vosku. V Římské době (30 př. n. l.–395 n. l.) se z něho vyráběly svíčky a pochodně. Běžný byl i sběr medu divokých včel. Včela měla důležité místo v královské ideologii – součástí panovníkovy titulatury bylo jeho trůnní jméno „Ten, který patří k ostřici a včele“, kde včela symbolizovala *Dolní Egypt. Včela měla svůj význam i v egyptském náboženství a píle včel se metaforicky často připomínala v náboženských a literárních textech. Archeologické prameny z *lokality Tel Rehov (*Izrael) dokládají existenci úlů v období kolem roku 900 př. n. l.$Studiem včel se zabýval už řecký polyhistor *Aristotelés (384–322 př. n. l.), který se domníval, že včely pocházejí z mrtvých býků. Včelím voskem se v *antice natíraly dřevěné tabulky, na nichž se žáci učili psát rydlem. Byl také využíván jako přísada do barev či při výrobě posmrtných masek.$Zkušenými včelaři byli například *Slované. Hojně využívali včelích produktů a také s nimi obchodovali. V *českých zemích se původní lesní včelařství nazývá brtnictví. Spočívalo v označování stromů s divokými včelami, které se pak stávaly osobním majetkem. Brtnictví se postupně stalo živností spojenou s brtnickým právem. Brtníci odváděli majitelům lesa tzv. medový desátek. Měli právo na ochranu a mohli se organizovat. V jejich čele stál lamfojt spravující medařská registra. Na správě se dále podílel *purkmistr a čtyři přísežní. V roce 1350 vznikly první včelařské *cechy a císař Karel IV. (1316–1378) vydal 29 článků a artikulů o právech a povinnostech chovatelů včel. Patronem cechů byl sv. Ambrož; v jejich znaku byl zobrazen český lev s plástem medu v tlamě. V roce 1570 byly poprvé sepsány včelařské regule. V roce 1775 byly pro Moravu a roku 1776 pro Čechy vydány *Marií Terezií patenty o ochraně včel. V roce 1792 byla omezena moc cechů. Byly zrušeny poplatky za včelaření, které se stalo svobodným podnikáním. Celoláník byl povinen chovat 4 včelstva, pololáník 3 včelstva a domkař 1 včelstvo. Vlastník více včelstev měl nárok na podporu ze státní pokladny. V roce 1864 byly v českých zemích zakládány první včelařské spolky. Zároveň vznikly první spolkové časopisy: //Včelař// (v Praze) či //Včela brněnská// (v Brně). V roce 1872 byl založen Včelařský spolek pro Čechy. V současné době je zastřešující organizací včelařů občanské sdružení Český svaz včelařů, který sdružuje více než 98 % včelařů v České republice. Včelařství je podporováno státem, a to formou dotací na zazimované včelstvo.$Vývoj včelařství závisel zejména na zlepšování funkčnosti úlů. Nejdříve byly v dutinách stromů v lesích vytvářeny brtě, později byly přenášeny blíže k obydlí. Nejjednodušší druh úlů se nazývá klát; je vyroben z kmene stromu. Později se na výrobu úlů začala využívat sláma, popřípadě rákos či proutí, takový úl se nazývá košnice. Úl vyrobený ze slámy byl totiž méně náročný na výrobu. První rámkový úl, do něhož by bylo možné nahlédnout a sledovat život včel, byl Hubertův rámkový úl švýcarského včelaře Françoise Hubera (1750–1830). Polský kněz, včelař a výzkumník Jan Dzierżoń (1811–1906) jako první postavil úl ze dřeva s pevným víkem a dnem a dovnitř umístil dřevěné lišty jako nosiče plástů. Jeho žák August Baron von Berlepsch (1815–1877) doplnil horní lištu dalšími třemi a dal vzniknout dodnes celosvětově používanému typu rámku. Významným včelařem byl i brněnský přírodovědec a zakladatel *genetiky Gregor Johann *Mendel (1822–1884). (Viz též *med, *medovina.) (Alena Řiháková, Jana Součková)