zdomácnělá forma divokého velblouda, jenž se vyskytoval v oblasti střední a severozápadní Asie a dosud ve zbytkové populaci přežívá v Mongolsku.$První archeologicky podložené nálezy (zobrazení dvouhrbého velblouda na keramice) pocházejí z íránské *<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('lokalita')">lokality</span> Skiel III, datované do závěru 3. tisíciletí př. n. l. K prokazatelné domestikaci došlo však až v 8.–7. století př. n. l. v Persii. Na rozdíl od ostatních domestikovaných zvířat vykazují velbloudi jisté vlastnosti komplikující jejich zdomácnění: nízká reprodukční schopnost (1 mládě za tři a více let), dosažení dospělosti až kolem 5. roku života, nepřizpůsobivost odlišným klimatickým podmínkám, rozsáhlý prostor k pastvě, komplikovaný výcvik (na rozdíl například od *<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kůň domácí')">koně</span>), výrazný zápach (drženi dále od obydlí). Naproti tomu představuje velbloud úzce specializovaný druh na pobyt v pouštích nebo v jejich blízkosti, což plně vyhovovalo nomádským etnikům. Jako dopravní prostředek na poušti byl velbloud dvouhrbý nahrazen až motorovými vozidly. (Gabriela Dreslerová, Jiří Gaisler)