kmenová populace na Šrí Lance, představující zbytky původního negritského obyvatelstva jižní Asie (*Negrité). Antropologové předpokládají, že předkové Veddů byli na konci *pravěku rozšířeni i na poloostrově Přední Indie a na Arabském poloostrově, odkud byli postupně vytlačeni, nebo se smísili s novými přistěhovalci. Studie *DNA napovídají, že Veddové mohou být předky většiny původních obyvatel Šrí Lanky před příchodem populací hovořících *indoárijskými jazyky ze severní Indie. V současné době jako nesmíšený původní typ existují pouze na Šrí Lance, tzv. smíšený veddoidní typ je zachován v Indii a Malajsii. Celkový počet šrílanských Veddů se odhaduje na 2 500. Tzv. pobřežní Veddové obývají zalesněnou oblast na východním pobřeží severně od Maladalapuvy (Batticaloa), jako mateřštinu přijali *tamilštinu a jejich *náboženství tvoří *animismus s prvky *hinduismu; domov vnitrozemských kmenů odedávna tvořily džungle na jihovýchodě, v provincii Úva východně od horského centra ostrova, a menší část žije v okolí Anurádhapury v Severocentrální provincii, vyznávají animismus promísený *buddhismem a hovoří sinhalsky (*sinhálština) (původní *jazyk si nezachovali). Význačným rysem jejich náboženství je *kult zemřelých, zejména uctívání duší předků, jejichž hněv přináší nemoci a pohromy. K jejich tradičním zdrojům obživy vždy patřil *lov a *sběračství, početnou skupinu tvoří usedlí zemědělci používající úhorové hospodaření, dávnou metodu *žďáření //(čéna)//, zakládání políček na různých místech džungle, jež jsou vypálena, vyklučena a po sklizni opět ponechána ležet ladem. Pobřežní Veddové se živí převážně rybolovem. *Komunita Veddů se člení na řadu *klanů (//variga//, „skupina, vrstva“), mezi nimiž je pravidlem *exogamie. *Manželství je většinou *monogamní, vyskytuje se *levirát i *sororát.$Od příchodu *Evropanů (2. polovina 16. století) Veddů, kteří si zachovali tradiční způsob života, rychle ubývá. Velký podíl na tom má kácení původních pralesních porostů a pokračující proces asimilace *Sinhalci a *Tamily. V poslední době nejdramatičtější zásah do přírodního rázu *krajiny znamenal rozvojový projekt využití vodních zdrojů největšího šrílanského veletoku Mahaväligangy, zahájený v roce 1977 a rozvržený na další tři desetiletí. Vodní díla vybudovaná na horním toku řeky (pět velkých přehradních jezer a šest hydroelektráren s kapacitou 800 MW) umožnila zúrodnit více než 150 000 ha půdy, dosáhnout soběstačnosti v produkci *rýže a využít energetický potenciál řeky k pokrytí zhruba poloviny celkové spotřeby energie. Přinesl ale řadu nepříznivých ekologických důsledků a znamenal i vysídlení „lesních“ Veddů, připravených o zbytky přirozeného prostředí. Navíc Veddové ztratili možnost lovit v dosud nedotčených oblastech v povodí řeky Maduruoja, kde vznikla přírodní rezervace. (Jan Filipský)