způsob stravování a životní styl lidí, kteří na základě vlastního rozhodnutí nebo v rámci náboženské či rodinné tradice nekonzumují žádné poživatiny připravené ze zabitých živočichů. To se týká jak hospodářských zvířat, tak divoce žijících živočichů. Kromě savců a ptáků vegetariáni nejedí také ryby, obojživelníky, plazy, mořské plody (hlavonožce, mlže, kraby, ostnokožce – například sumýše), hmyz a plže (hlemýždě), případně další živočichy. Živí se obilím, zeleninou, luštěninami, ovocem, houbami, ořechy a semeny a buď konzumují, nebo nekonzumují poživatiny živočišného původu, při jejichž získávání nedochází k usmrcení zvířat. Takovými poživatinami jsou mléko, vejce a med. Podle toho, jestli je mají ve svém jídelníčku zastoupeny či nikoliv, se vegetariáni dále dělí do několika kategorií. Vegetariánům, kteří kromě pokrmů z rostlinných surovin konzumují také vejce, mléko a produkty z něj vyrobené, se říká lakto-ovo-vegetariáni. Těm, kteří jedí totéž s vyloučením vajec, se říká lakto-vegetariáni. Těm, kteří konzumují kromě surovin rostlinného původu také vejce, se říká ovo-vegetariáni. Vegetariánům, kteří nejedí žádné poživatiny živočišného původu, se říká vegani.$Vegetariáni se také vyhýbají takovým pokrmům, při jejichž přípravě byly byť třeba jen v malém množství použity produkty ze zabitých živočichů. Takovými produkty mohou být například želatina (vyrábí se vařením kostí, šlach a kůží), syřidlo obsahující živočišný enzym rennin (získává se z žaludků jatečních zvířat), karmínově červené potravinářské barvivo košenila (připravuje se z těl samiček rovnokřídlého hmyzu druhu červec nopálový, //Dactylopius coccus//) nebo třeba třtinový cukr bělený živočišným uhlím (vyrábí se pálením kostí hovězího dobytka). Mnoho vegetariánů také odmítá používat výrobky z kůže, kožešin, peří, hedvábí, slonoviny, perel a korálů, prostředky osobní hygieny a kosmetiku obsahující složky vyrobené ze zabitých zvířat (například mýdla vyráběná z živočišného tuku) či testovanou na zvířatech.$V tisku bylo slovo „vegetarián“ poprvé použito v roce 1842 v Anglii. V následujícím období se spolu s rozvojem vegetariánského hnutí začalo široce používat a stalo se všeobecně známým a srozumitelným. Do té doby se místo pojmu „vegetariánství“ používalo sousloví „pýthagorejská dieta“ podle údajně prvního propagátora bezmasé stravy v evropské historii, matematika a filozofa Pýthagora ze Samu (570/560–kolem 480 př. n. l.). Kromě něj byly přinejmenším po část svého života vegetariány nebo k vegetariánství měly prokazatelně velmi blízko kupříkladu tyto významné historické osobnosti: Empedoklés (asi 493–433 př. n. l.), Hérodotos (asi 485–asi 425 př. n. l.), Sókratés (asi 469–399 př. n. l.), Platón (427–347 př. n. l.), Marcus Tullius Cicero (106–43 př. n. l.), Lucius Annaeus Seneca (asi 4 př. n. l.–65 n. l.), Plútarchos (50–120), Leonardo da Vinci (1452–1519), John Milton (1608–1674), Isaac Newton (1643–1727), Alexander Pope (1688–1744), Benjamin Franklin (1706–1790), Arthur Schopenhauer (1788–1860), George Gordon Byron (1788–1824), Alphonse de Lamartine (1790–1869), Percy Bysshe Shelley (1792–1822), Mary Wollstonecraft Shelleyová (1797–1851), Ralph Waldo Emerson (1803–1882), Richard Wagner (1813–1883), Henry David Thoreau (1817–1862), Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910), William Booth (1829–1912), Mark Twain (1835–1910), Friedrich Nietzsche (1844–1900), Thomas Alva Edison (1847–1937), Antonio Gaudí (1852–1926), George Bernard Shaw (1856–1950), Nikola Tesla (1857–1943), Ludwik Łazarz Zamenhof (1859–1917), Gustav Mahler (1860–1911), Rabíndranáth Thákur (1861–1941), Maurice Maeterlinck (1862–1949), Romain Rolland (1866–1944), Herbert George Wells (1866–1946), Móhandás Karamčand Gándhí (1869–1948), František Kupka (1871–1957), Rainer Maria Rilke (1875–1926), Albert Schweitzer (1875–1965), Albert Einstein (1879–1955), Franz Kafka (1883–1924), Samuel Josef Agnon (1888–1970), Přemysl Pitter (1895–1976), Paavo Johannes Nurmi (1897–1973), Isaac Bashevis Singer (1904–1991) a Yehudi Menuhin (1916–1999). K tomuto životnímu stylu se ovšem hlásil i Adolf Hitler (1889–1945). Z nepřeberného množství současných vegetariánů jmenujme alespoň Brigitte Bardotovou (1934), Jane Goodallovou (1934), Woodyho Allena (1935), Johna Maxwella Coetzeeho (1940), Paula McCartneyho (1942), Edwina Mosese (1955) a Carla Lewise (1961). V Česku jsou to například Soňa Červená (1925), Jan Tříska (1936), Jan Burian (1952), Martina Navrátilová (1956), Petr Vachler (1966) či Nela Boudová (1967).$Motivem pro přijetí vegetariánství jako způsobu stravování i životního stylu bývají důvody náboženské, etické, environmentální a zdravotní. Z náboženských pohnutek jsou vegetariány všichni džinisté, velká část hinduistů a adventistů sedmého dne a někteří buddhisté. V euroamerickém kulturním kontextu se vegetariánství organizovaně rozvíjí a šíří od 19. století jednak v souvislosti se vznikem nových křesťanských církví (1809 //The Bible Christian Church//, 1863 Církev adventistů sedmého dne), jednak v souvislosti s formováním hnutí na ochranu zvířat. Jeho participanti vycházejí z přesvědčení, že ubližování obzvláště vyšším živočichům – obratlovcům, kteří mají homologickou nervovou soustavu jako člověk a vnímají bolest a utrpení obdobně jako lidé, je eticky nepřijatelné a neobhajitelné. Vznik těchto hnutí ovlivnili svými myšlenkami například Arthur Schopenhauer, Henry David Thoreau či Henry Stephens Salt (1851–1939). Napomohlo k tomu také tehdejší zpřístupnění informací o indických náboženstvích a s nimi spojených hodnotových systémech.$Významný vliv na šíření vegetariánství má v současnosti obzvláště rozvoj a šíření ekologického myšlení a environmentalismu, jež prosazují změnu postoje člověka k přírodě a takový způsob života, který co nejméně zatěžuje životní prostředí a narušuje globální ekologickou rovnováhu. Environmentální argumenty pro „život bez masa“ čerpají vegetariáni kupříkladu z reprezentativní studie vydané Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO), jež byla publikována v roce 2006 pod názvem Livestock’s Long Shadow. Vyplývá z ní, že velkochovy hospodářských zvířat produkují více skleníkových plynů než globální sektor dopravy. A také, že patří k hlavním znečišťovatelům povrchových i podzemních vod a moří a k hlavním původcům degradace půdy a snižování biodiverzity na Zemi. $Pokud jde o zdravotní hlediska, odborníci na výživu v druhé polovině 20. století zvažovali možná rizika nedostatku bílkovin, některých esenciálních aminokyselin, vitaminů, minerálních látek a stopových prvků ve výživě vegetariánů. Od 90. let však začíná u odborné veřejnosti na Západě pod vlivem nových vědeckých poznatků zřetelně převažovat názor, že správně rozvržená vegetariánská strava poskytuje vše potřebné pro správné fungování tělesných funkcí, je přínosná jako účinná prevence vzniku civilizačních onemocnění i jako metoda jejich léčení a je vhodná pro všechny fáze lidské ontogeneze. Ve srovnání s konvenční stravou obvyklou v západním světě snižuje vyvážená vegetariánská strava pravděpodobnost vzniku kardiovaskulárních chorob i rakoviny (obzvláště některých druhů) a při dlouhodobém praktikování (dvacet a více let) statisticky významně zvyšuje věk dožití. Tyto názory podpořila Americká dietologická asociace ve spolupráci s kanadskými dietology, když ve svém stanovisku k vegetariánské stravě, které bylo zveřejněno v roce 2003, shrnula aktuální vědecké poznatky o tomto způsobu výživy. Od té doby byla publikována řada dalších studií, které dosavadní poznatky o prospěšnosti vegetariánství potvrzují a upřesňují.$V současnosti se na světě k vegetariánství hlásí odhadem 400 až 500 milionů lidí, z toho přibližně 350 milionů v Indii. Vzhledem k čím dál zřejmější environmentální a zdravotní racionalitě tohoto způsobu stravování a s ním spojeného stylu života lze důvodně předpokládat, že se vegetariánství bude obzvláště v západním světě dále šířit. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Blahut, Petr')">Petr Blahut</span>)