nejvýznamnější *svátek křesťanského *liturgického roku připomínající *ukřižování a zmrtvýchvstání *Krista, časově blízký židovskému svátku *pesach. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, který se podle liturgického *kalendáře latinského ritu slaví první neděli po prvním jarním úplňku. V lidové *tradici se v rámci Velikonoc setkáváme jak s křesťanskými *obřady, tak i s *rituály přírodní *magie, jejichž cílem je zajistit *štěstí, *plodnost a bohatou úrodu právě začínajícího vegetačního cyklu. Obě tradice, ač každá po svém, slaví Velikonoce jako *symbol smrti starého a zrození nového života. Velikonočnímu období předchází čtyřicetidenní půst a šest nedělí: Černá neděle, Pražná neděle, Kýchavná neděle, Družebná neděle, Smrtná neděle (obřad vynášení smrtky [morany]) a Květná neděle (svěcení ratolestí vrby jívy, připomenutí Kristova vjezdu do *Jeruzaléma), která otevírá tzv. Svatý (Pašijový) týden. Vyvrcholením půstu a Svatého týdne je Velikonoční triduum: Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. V průběhu Velikonočního tridua se můžeme setkat s mnoha typy *pašijových her, chlapeckými obchůzkami, které jsou z tradičního hlediska výhradně mužskou záležitostí: klapáním/hrkáním (chlapci s řehtačkami a klapači procházejí obcí a namísto zvonů, které „odletěly do Říma“, oznamují čas k *modlitbě) a honěním Jidáše (obchůzka, která na Velký pátek ohlašuje učedníkovu zradu: „(…) Ty nevěrný Jidáši, cos to učinil, že jsi svého Mistra židům prozradil? (…)“).Tradice klapání i honění Jidáše se v našem kulturním okruhu vyskytuje méně, je však dosud živá. Zelený čtvrtek v církevní tradici připomíná *Poslední večeři a bdění v Getsemanské zahradě, s večerem již otevírá tichou meditaci předznamenávající Velký pátek, podle lidové tradice je čtvrtek považován za počátek zemědělského roku, je tedy dobré například zaset hrách, uvařit zelené jídlo nebo jídlo s výhonky jarních rostlin. Kromě jiných zvyklostí se důkladně uklízejí a vymetají domy i zemědělská stavení (přípravy na Velikonoce jsou celkově spjaty se symbolikou očisty, duchovní i fyzické). Zelený čtvrtek je prvním dnem nového cyklu a magicky předurčuje celé následující období, z toho důvodu je lidová tradice velmi citlivá vůči zlým znamením. Velký pátek je dnem připomínajícím Kristovo ukřižování, dnem ticha a rozjímání, průvodů a procesí, uctívání *kříže. Lidová tradice Velký pátek spojuje s vysokým magickým potenciálem a formuluje celou řadu zákazů a doporučení. *Země odhaluje poklady a tajemství, lidé se obřadně myjí, aby si zajistili *zdraví, vykrápějí domy a stáje. Je vhodné vyhnout se praní prádla, pečení chleba, domácím a zemědělským pracím, nemělo by se nic prodávat ani půjčovat. Bílá sobota je posledním dnem půstu a jediným aliturgickým dnem roku, připravuje se obřadní pečivo, hasí se oheň a znovu rozžíná, což je považováno za symbol znovuzrození. Sobota (a noc ze soboty na neděli) je tradičně chápána jako počátek nového života, lidová obřadnost například káže třást ovocnými stromy v sadech, aby se po zimě opět probudily.$Jednotlivé regionální zvyklosti Velikonočního tridua se co do *konkrétního provedení i načasování liší, obecně lze říci, že jejich vyvrcholením je předvečer Božího hodu velikonočního. Takzvaná Velká noc mezi sobotou a nedělí je připomínkou Kristova vzkříšení, při Velikonoční vigilii se zapaluje paškál (velikonoční svíce symbolizující nový život a světlo *víry), světí se voda, křtí se *katechumeni a věřící potvrzují slib. V lidové tradici našeho kulturního okruhu je vycházející *slunce nedělního rána mnohdy spojováno se symbolikou znovuzrozeného Krista. Nedělí (Božím hodem velikonočním [Zmrtvýchvstáním Páně]) začínají samotné Velikonoce (padesátidenní období, které trvá až do *Letnic). Při dopolední bohoslužbě se tradičně světí velikonoční jídlo, lidé si na Boží hod obvykle pořizují nové sváteční šaty, lidová tradice rozmanitými rituály zajišťuje požehnání zemědělských pozemků. V současnosti je neděle spjata s přípravou na Velikonoční pondělí, tedy s barvením vajíček, pletením *pomlázek, přípravou tradičního pečiva. Pondělní obchůzka koledníků (nebo pomlázka [mrskut]) je spíše rituálem *kontaktní magie a *sympatetické magie než náboženskou slavností. Tradičně se opět jedná o mužskou činnost, na mnoha místech se ale můžeme v případě dětského koledování setkat i s děvčátky. Šlehání pomlázkou ze zeleného proutí, stejně jako polévání vodou, přináší „pomlazení“, sílu a zdraví do dalšího roku. Dívky a ženy se koledníkům za tento rituál odměňují kraslicemi, pentlemi, sladkostmi, v případě mužské obchůzky také *alkoholem. S velikonočními svátky souvisí celá řada tradičních pokrmů, jejichž symbolika je spjata s jarní přírodní magií. Objevují se motivy kruhu jako symbol slunce (mazanec [též svítek, plecovník]), široká škála drobného pečiva (jidáš, boží milosti), cukroví, perníky, velikonoční beránci (sladké pečivo i jehněčí maso), častá jsou jídla se zelenými výhonky rostlin (velikonoční nádivka s kopřivami). Typickým symbolem Velikonoc jsou kraslice, bohatě zdobená vařená vajíčka. Vyfukované kraslice jsou moderním zvykem, v lidové tradici by prázdné vajíčko příslušelo spíše moraně než oslavě nového jara. (Jana Válková)