islámské reformní fundamentalistické *hnutí, které vzniklo v polovině 18. století v Arábii s cílem obrodit *islám návratem k jeho zdrojům; zakladatelem byl Muhammad ibn Abd al-Wahháb (1703–1792). Klade důraz na ryzí *monoteismus, očištěný od pozdějších příměsí, zvláště kultu *světců, na Boží transcendenci a na puritánskou přísnost. Myšlenky wahhábismu, reformovat islám očistou a návratem ke kořenům, se uplatnily v reformních řádech, jež podnítily řadu bojovných vystoupení proti šířící se hrozbě evropského *kolonialismu v arabských *zemích, v Africe (*džihády *Fulbů, Mahdíja aj.), Turkestánu i v Indii a účastnily se jak náboženských bojů proti jinověrcům, tak odboje vůči *Britům. Hnutí wahhábovců získalo podporu dynastie Saúdovců a jejich učení se stalo oficiální doktrínou Saúdské Arábie. Svými idejemi a puritánstvím předjímali pozdější *reformismus a islámský *fundamentalismus. Na počátku 21. století má wahhábismus značný vliv zejména v Čečensku, Ingušsku a Dagestánu. (Jaroslav Malina, Jaroslav Oliverius)