rakouský filozof. Narodil se v&nbsp;zámožné vídeňské židovské rodině, studoval filozofii, ale jeho zájem byl univerzální – absolvoval též přírodovědné přednášky, zabýval se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('medicína')">*medicínou</span>, zvládl několik cizích jazyků, byl sečtělý, vyznal se v&nbsp;hudbě. Jeho stěžejním dílem je rozšířená disertační práce //Geschlecht und Charakter// (Pohlaví a&nbsp;charakter), vydaná na jaře roku 1903. V&nbsp;říjnu téhož roku se Weininger zastřelil v&nbsp;domě, kde zemřel hudební skladatel Ludwig van Beethoven (1770–1827).$Kniha Otty Weiningera vyvolala obrovský rozruch a&nbsp;měla dalekosáhlý vliv; v&nbsp;rozmezí třiceti let byla publikována osmadvacetkrát! V&nbsp;první části této práce rozvíjí autor tezi o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bisexualita')">*bisexualitě</span> přítomné v&nbsp;každém <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('člověk')">*člověku</span>; rozlišení mužského či ženského pohlaví závisí na stupni <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dominance')">*dominance</span> (srov. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('femininita')">*femininita</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('gender')">*gender</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('maskulinita')">*maskulinita</span>). Ženský element Weininger vnímá jako méněcenný, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('žena')">*žena</span> podle něj ohrožuje stabilitu domova, stabilitu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společnost')">*společnosti</span>. Téma ženské role a&nbsp;s&nbsp;ní spojené téma <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sexualita')">*sexuality</span> bylo typické pro tehdejší dobu pnutí mezi potlačováním sexuality na jedné straně a&nbsp;její emancipací na straně druhé. Interpretace ženy jako egoistické //femme fatale//, vyznačující se všepohlcující sexualitou, i&nbsp;ženy jako nesamostatné, bezduché součásti dekorace nebyla náhodná. Epochu přelomu století provázelo veliké znejistění a&nbsp;krize <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('identita')">*identity</span>. Weininger se utkal i&nbsp;se svou židovskou identitou: konvertoval ke <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('křesťanství')">*křesťanství</span>, které považoval za nadřazené <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('judaismus')">*židovství</span>, stejně jako je mužský princip nadřazen ženskému. Jeho nenávistný postoj k&nbsp;židovství posloužil jako argument nacistické ideologii ve 20. letech 20. století (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nacismus')">*nacismus</span>). Dílo mladičkého Weiningera nebylo ve své době přijato odmítavě, spíše naopak (švédský prozaik a&nbsp;dramatik August <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Strindberg, August')">*Strindberg</span> [1849–1912] knihu vítal jako „vyřešení problému“), protože se dotýkalo bolavých problémů jeho současníků; bylo také jedním z&nbsp;inspiračních zdrojů dobového <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('umění, výtvarné')">*výtvarného umění</span>, například tvorby rakouských malířů Gustava <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Klimt, Gustav')">*Klimta</span> (1862–1918) a&nbsp;Egona <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Schiele, Egon Leo Adolf')">*Schieleho</span> (1890–1918). V&nbsp;poslední době význam Weiningerova díla v&nbsp;dobovém kontextu zhodnotil britský psychiatr a&nbsp;historik Chandak Sengoopta v&nbsp;monografii //Otto Weininger: Sex, Science, and Self in Imperial Vienna// (Otto Weininger: Pohlaví, věda a&nbsp;sebepoznání v&nbsp;císařské Vídní, 2000, česky: //Otto Weininger: Sexualita a&nbsp;věda v&nbsp;císařské Vídni//, 2009). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)