ideál čínského vzdělance či literáta, povzneseného nad malichernosti a&nbsp;ovládajícího „tři dokonalá umění“ //san ťüe//: <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('poezie')">*poezii</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kaligrafie')">*kaligrafii</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('malířství')">*malířství</span>. Jinou typickou zálibou byla hra na sedmistrunnou citeru //čchin// nebo v&nbsp;čínské šachy //wej-čchi// a&nbsp;toulky horskou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('příroda')">*přírodou</span>. Představa //wen-žena// se v&nbsp;průběhu dějin měnila, například za dynastie <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sung')">*Sung</span> (960–1279) splývala s&nbsp;rolí státního <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úředník')">*úředníka</span> (mandarína), zatímco na konci <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ming')">*Mingů</span> (1368–1644) se jí do určité míry vymykala, neboť tehdy se ideální //wen-žen// zřekl politické kariéry a&nbsp;žil v&nbsp;ústraní. Pod vlivem různých radikálních směrů, Čchanem počínaje a&nbsp;tzv. jangčouskými podivíny konče, získával obraz //wen-žena// mnohdy nádech bohémství a&nbsp;nekonformity. Nikdy však nešlo o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('askeze')">*asketu</span>, naopak //wen-žen// uměl, vytříbeným a&nbsp;kultivovaným způsobem, života užívat. Typ vznešeného učence přejali i&nbsp;v&nbsp;Koreji a&nbsp;Japonsku, ovšemže ve vlastních kulturních obdobách. (Lucie Olivová)