český básník, prozaik a&nbsp;dramatik. Vyjádřil v&nbsp;nejčistší a&nbsp;nejvyhraněnější podobě programové ideály proletářské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('poezie')">*poezie</span>, jejímiž průkopníky v&nbsp;české literatuře byli Stanislav Kostka <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Neumann, Stanislav Kostka')">*Neumann</span> a&nbsp;Josef Hora. Společenské klima, v&nbsp;němž Wolker vyrůstal, jeho velký literární talent, ale také předčasná smrt měly podstatný vliv na vznik i&nbsp;potírání jeho kultu. Bez ohledu na proměny a&nbsp;výkyvy české ideologické scény představuje jednu z&nbsp;nejvýznamnějších postav české poezie 20. století. Vědomě rozvíjel tradice české literatury, vytvořil koncept levicově angažované tvorby, která dosáhla širokého, masového ohlasu, aniž by rezignovala na formální, uměleckou náročnost. Patřil k&nbsp;zakládajícím členům dvou nejvýznamnějších seskupení mladé generace z&nbsp;počátku dvacátých let, Literární skupiny a&nbsp;Uměleckého svazu Devětsil, a&nbsp;rovněž se podílel (spolu s&nbsp;Karlem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Teige, Karel')">*Teigem</span>) na formování slavného manifestu proletářské literatury.$Wolkrův vstup do literatury byl ve znamení dětsky křehké fantazie a&nbsp;všeobjímající křesťanské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('láska')">*lásky</span>. Toto rané stadium, pro něž je charakteristický bezelstný, důvěrný vztah ke světu, přírodě i&nbsp;věcem, reprezentuje sbírka //Host do domu// (1921), inspirovaná duchovně orientovaným <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kolektivismus')">*kolektivismem</span> francouzského unanimismu, chápajícím křesťanskou lásku jako lék na bolesti světa. Druhá a&nbsp;také poslední Wolkrova sbírka //Těžká hodina// (1922) je prací přerodovou. Wolker zachytil bolestný proces lidského zrání: přerod lyrického mluvčího z&nbsp;chlapce v&nbsp;muže, opouštění dětského světa a&nbsp;vstup do světa dospělých. Ačkoli byl Wolker příslušníkem dobře situovaných vrstev, solidarizoval se ve své sbírce se sociálně nejslabšími vrstvami společnosti: chudými, námezdními dělníky. Vyměnil království lásky za pozemskou solidaritu a&nbsp;erotiku. Podpořil a&nbsp;oslavil <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('revoluce')">*revoluci</span>, která má vést k&nbsp;společenské nápravě. I&nbsp;když se ve sbírce objevují rezidua básníkova předchozího období, revolta, vzdor a&nbsp;třídní nenávist (například báseň //U&nbsp;rentgenu//) již získávají převahu nad láskou a&nbsp;soucitem. Básník mytizuje a&nbsp;heroizuje dělníka a&nbsp;jeho roli ve společnosti, označuje ho za nositele a&nbsp;garanta společenského vývoje. Syntézami Wolkrova básnického i&nbsp;názorového vývoje jsou (ponecháme-li stranou apollinairovské pásmo //Svatý kopeček//, spadající dobou vzniku mezi sbírku //Host do domu //a&nbsp;//Těžká hodina//) epické básně, které žánrově navazují na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Erben, Karel Jaromír')">*Erbenovu</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Neruda, Jan')">*Nerudovu</span> a&nbsp;Bezručovu baladickou tvorbu. Wolkrovy balady mají silný etický náboj, ukazují utrpení a&nbsp;bídu nejchudších – jejich cílem však není vyvolat soucit, ale vzdor a&nbsp;sebevědomí pokořených a&nbsp;ponížených. Psal také divadelní hry (//Tři hry//) a&nbsp;pohádky (//O&nbsp;milionáři, který ukradl slunce//). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pavelka, Jiří')">Jiří Pavelka</span>)