služba *internetu v podobě vzájemně provázaných hypertextových dokumentů označovaných též jako webové stránky. Charakter této služby dobře vyjadřuje anglické slovo //web// („pavučina“) obsažené v názvu služby. Základy služby položil v roce 1989 britský počítačový odborník Timothy John Berners-Lee (narozen 8. 6. 1955) během svého působení v ženevské laboratoři European Organization for Nuclear Research (CERN). Současně navrhl tagovací jazyk HTML (zkratka z angličtiny: //HyperText Markup Language//), který slouží k tvorbě hypertextových dokumentů. Ke službě World Wide Web se přistupuje pomocí klientských programů, které se označují jako prohlížeč nebo též browser. První prohlížeč pod názvem Worldwideweb představil v roce 1991 rovněž Berners-Lee. Později byl tento prohlížeč přejmenován na Nexus, aby nedocházelo k záměně s označením služby internetu samotné. V současnosti existuje mnoho programů, které umožňují přístup ke službě Word Wide Web (FireFox, Microsoft Internet Explorer, Opera a další). Vývoj webových standardů je cílem mezinárodního konsorcia //World Wide Web Consortium// (W3C), jehož zakladatelem i předsedou je Timothy Berners-Lee.$Samotné hypertextové dokumenty jsou uloženy na *počítačích a přistupuje se k nim pomocí URL (zkratka z angličtiny: //Uniform Resource Locator//) zadané do prohlížeče – například {{http://www.anthrosource.net/search/advanced|http://www.anthrosource.net/search/advanced}}. URL definuje protokol, jímž se bude k dokumentu přistupovat (http), doménovou adresu počítače (anthrosource), na němž se nachází požadovaný dokument, označení *domény nejvyššího stupně (net), která často označuje *zemi (například cz, pl, it a jiné), kde je doména počítače registrována. URL ještě obsahuje informaci o přesném umístění dokumentu na počítači (/search/advanced).$World Wide Web je vedle *elektronické pošty nejvyužívanější služba internetu. Služba World Wide Web nabízí nekonečné možnosti využití. Prostřednictvím World Wide Webu můžeme například nakupovat ve virtuálních obchodních domech, obchodovat na burze, navštívit knihovny, číst časopisy a knihy, přistupovat ke svému účtu elektronické pošty, studovat, účastnit se diskusí na *chatu, sdílet dokumenty, stahovat pornografický materiál, prohlédnout si sbírky muzeí a galerií, poslouchat hudbu, sledovat filmy a *televizi, uskutečnit výzkumná šetření, pořádat videokonference a podobně. World Wide Web proměnil způsoby šíření a sdílení informací. Charakteristickým rysem je absence prostoru jako faktoru omezujícího šíření a sdílení informací. Hypertextovost dokumentů přináší kvalitativně jiný způsob čtení psaného textu. Ve *starověku lidé v některých kulturách rolovali *svitky a předčítali, ve *středověku lidé otáčeli stránky a četli šeptem, později přišlo i čtení potichu. Současný čtenář World Wide Webu se textem proklikává a surfuje z jednoho počítače na druhý doslova po celém světě. Hypertextovost umožňuje získávat informace po částech z různých počítačů, čímž se odlišuje od lineárního čtení knih.$Vedle nesporných výhod, které World Wide Web přináší, nese s sebou také potenciální i reálná rizika. Stejně jako v případě internetu se World Wide Web potýká s problémy spolehlivosti informací, které lze jeho prostřednictvím získat, protože se jedná o velmi demokratické médium, na němž může každý uživatel publikovat cokoliv. World Wide Web je proto v některých zemích světa cenzurován (Čína, *Egypt, Írán, Korejská lidově demokratická republika, Kuba a další), protože uživatelé (například tzv. kyberdisidenti) mohou jeho prostřednictvím snadno publikovat své *názory nepohodlné pro daný politický systém. Odstranění takové *cenzury je jedním z cílů *Amnesty International. (Martin Soukup)