turecky „Popsaná skála“, seskupení vápencových skal asi 2 km severovýchodně od chetitského hlavního *města *Chattuše, v blízkosti jednoho z hlavních chattušských pohřebišť. Přírodní pramen a tři přirozené skalní komory přitahovaly lidskou pozornost již od 3. tisíciletí př. n. l. V 16. století př. n. l. byly komory od okolního terénu odděleny zdí; usuzujeme z toho, že tehdy již sloužily kultovním účelům. Zeď později nahradil komplex budov, několikrát přestavovaný, který svým rozvržením odpovídal půdorysu hlavních chattušských chrámů. V 13. století př. n. l. byly v západním předpolí přistavěny mohutné propyleje. Otevíraly přístup do vlastní chrámové brány, vedoucí na chrámové nádvoří s oltářem a edikulou, určenou zřejmě pro obětní úkony. Vlastní *svatyně se vzhledem k terénní konfiguraci nenacházela na obvyklém místě v ose dvora, nýbrž pootočena o 90° ležela za sloupovou předsíní severně od oltáře. Tvořila ji hlavní skalní komora. Třetí část stavebního komplexu z 13. století př. n. l. otevírala samostatný vstup do vedlejší skalní komory. Byla to jednoduchá budova o jediném prostoru východně od *chrámu. Svatyně, asi 30 m dlouhá a 10 m široká hlavní skalní komora, nesla na svých stěnách *reliéfy, na nichž se ze dvou stran ubírala oddělená procesí mužských a ženských božstev, aby se setkala v čele svatyně v ústřední scéně, na níž nejvyšší *bůh *panteonu, Bůh bouře (vedoucí mužskou část průvodu), předstupuje před svou choť, doprovázenou společným synem a za ním ostatními bohyněmi. Dochované reliéfy zachytily 65 božstev; původně tvořilo procesí asi 70 postav (přirozené nerovnosti a proluky ve skále byly doplněny samostatnými kvádry, z nichž se dochoval jediný). Ideová i *ikonografická kompozice byla ještě podtržena velikostí ústřední scény (2,2 m oproti přibližně 80 cm doprovodných božstev). Ještě o něco větší byl reliéf chetitského *krále Tutchalije IV., který, obrácen k centrálnímu vyobrazení, shlížel s protější stěny. Jednotlivé postavy procesí byly identifikovány churritskými přípisky v luvijských *hieroglyfech (*churritština, *luvijština). Také celkové uspořádání odpovídalo posloupnosti božstev v churritsky psaných obětních seznamech. Tato zdánlivě překvapivá skutečnost v těsném sousedství chetitské metropole koresponduje se situací známou z chetitského kultu a *mytologie v 13. století př. n. l., která byla tehdy prostoupena churritskými prvky i ucelenými koncepcemi. Tento fakt, stylistické argumenty i přítomnost reliéfu krále Tutchalije IV. konečně svědčí o tom, že výzdoba svatyně se datuje pravděpodobně právě do doby jeho *vlády (1250–1220 př. n. l.). Tutchalija IV., tentokrát v objetí svého ochranného božstva, se znovu objevuje ve vedlejší komoře, která byla zřejmě zasvěcena královskému posmrtnému kultu. Na rozdíl od sevřené kompozice svatyně v hlavní komoře nacházíme v této galerii tři na sobě nezávislé reliéfy (u vstupu ochranná božstva se lví hlavou, skupinu bohů-válečníků, Tutchalijův obraz). Niky mezi nimi bývají chápány jako schránky k uložení královských ostatků a komora jako královské *mauzoleum. Chrám s hlavní svatyní býval patrně dějištěm jarních novoročních slavností.$Skalní reliéfy v Yazilikaye byly objeveny v roce 1834 francouzským archeologem Charlesem Texierem během průzkumu ruin nedaleké metropole. Systematicky byla celá *lokalita zkoumána německou archeologickou expedicí pracující v Chattuši pod vedením německého archeologa Kurta Bittela v letech 1937–1939 a opětovně od roku 1966. (Jana Součková)