český básník, prozaik a překladatel. Z politických důvodů mu bylo znemožněno vysokoškolské studium, ale díky píli a talentu se již od poloviny padesátých let prosazoval jako překladatel z ruštiny a angličtiny. Časopisecky sice ojediněle publikoval také svou *poezii, v šedesátých letech v rychlém sledu se mu dokonce podařilo vydat tři básnické sbírky (//Utkvělé černé ikony//, 1965, //Lynč//, 1968, //Stránky z deníku//, 1968), avšak na veřejnosti byl znám jako překladatel poezie a rovněž jako znalec a překladatel amerických a anglických detektivních románů. Značný ohlas vyvolala také Zábranova vlastní detektivní tvorba. Jeho poezie byla známa a ceněna pouze v úzkém kruhu přátel a zasvěcených.$První komplexní představu o charakteru a významu jeho básnické tvorby podal v roce 1991 posmrtný výbor z dosud nezveřejněných veršů, //Jistota nejhoršího//. Ukázalo se, že podstatná část Zábranovy básnické tvorby, která zůstala v rukopise, představuje osobitou, relevantní polohu české poválečné poezie. Autor byl ovlivněn domácí básnickou produkcí, zejména členů Skupiny 42 a z nich Jiřího *Koláře, i moderní americkou poezií, kterou znal jako jeden z mála českých literátů nezprostředkovaně, v originálním znění. Jeho charakteristickými postupy a výrazovými prostředky se stává koláž, fragmentace, automatický text, jazyková hra, parafráze cizích výroků, *ironický odstup. (Jiří Pavelka)