císařský reskript z&nbsp;25. září 1726, který reguloval počet <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Židé')">*Židů</span> na území habsburské říše (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Habsburkové')">*Habsburkové</span>); zákonem byl stanoven //numerus clausus// („úředně stanovený počet“) <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sňatek')">*sňatků</span> mezi Židy. Na území Čech smělo být pouze 8 600 židovských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rodina')">*rodin</span>, na Moravě jen 5 400; každý ženatý či ovdovělý Žid, který měl potomky //(familiant)//, obdržel občanství, jež pak přecházelo na jeho nejstaršího syna, který se jako jediný směl oženit a&nbsp;zůstat v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*zemi</span>. Ostatní sourozenci se museli po svatbě vystěhovat; získat postavení familianta a&nbsp;obdržet občanství bylo možné jen tehdy, uvolnilo-li se toto místo úmrtím nebo za zvlášť výjimečných situací. Překročení tohoto zákona se trestalo bičováním a&nbsp;vypovězením ze země; také <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vrchnost')">*vrchnosti</span>, jež by to trpěla, hrozila vysoká pokuta. Avšak už ve 30. letech 18. století dosáhli Židé několika úlev; zvítězilo stanovisko, že Židé jsou sice //pestis rei publica// („mor státu“), ale zároveň //malum necessarium// („nutné zlo“). Zákon platil až do roku 1848. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čapka, František')">František Čapka</span>)