soubor knih prvé části //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bible')">*bible</span>//, psaný v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hebrejština')">*hebrejštině</span>, z&nbsp;malé části též v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('aramejština')">*aramejštině</span>. Termín Starý zákon je křesťanského původu, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('judaismus')">*judaismus</span> ho nepoužívá a&nbsp;starozákonní texty nazývá „svaté knihy“ nebo označuje termínem //tanach// (počáteční písmena slov //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Tóra')">*tóra</span>//, nebiim, ketubim – „Pentateuch, proroci, spisy“). Text Starého zákona je v&nbsp;judaismu považován za obecně platný, nábožensky závazný a&nbsp;inspirovaný <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bůh')">*Bohem</span>. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('křesťanství')">*Křesťanství</span> považuje starozákonní texty rovněž za posvátné, avšak za jejich vyvrcholení pokládá <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon, Nový')">*Nový zákon</span>, jehož řecké texty tvoří druhou část křesťanské bible. Hebrejský originál Starého zákona se člení na tři části: 1) Pět knih <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mojžíš')">*Mojžíšových</span> (Pentateuch), které se hebrejsky nazývají souhrnně //tóra// (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon')">*zákon</span>, učení) či //torat Moše// (zákon Mojžíše). Člení se na pět knih, které se hebrejsky nazývají podle svých počátečních slov a&nbsp;jejichž řecko-latinské běžně užívané názvy jsou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Genesis')">*Genesis</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Exodus')">*Exodus</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Leviticus')">*Leviticus</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Numeri')">*Numeri</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Deuteronomium')">*Deuteronomium</span>. 2) <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('prorok')">*Proroci</span> (hebrejsky: //nebiim//), mezi něž se v&nbsp;hebrejském originálu starozákonních textů řadí také některé texty historického charakteru. Patří sem knihy Jozue, Soudců (Soudcové), Samuelovy (Samuel), Královské, které jsou označovány jako „přední proroci“ (hebrejsky: //nebiim rišonim//). Dále sem spadají vlastní prorocké texty, které židovská tradice nazývá termínem „zadní proroci“ (hebrejsky: //nebiim acharonim//): knihy <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Izajáš')">*Izajáš</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jeremiáš')">*Jeremiáš</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ezechiel')">*Ezechiel</span> a&nbsp;dvanáct malých proroků, tj. Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš a&nbsp;Malachiáš. 3) Spisy (hebrejsky: //ketubim, //řecko-latinsky: //hagiografa//). Tato skupina zahrnuje kromě několika historických textů, především texty poetického či mudroslovného charakteru. Do „spisů“ patří Žalmy, Job, Přísloví, Rút, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Píseň písní')">*Píseň písní</span>, Kazatel, Žalozpěvy, Ester, Daniel, Kroniky, Ezdráš, Nehemjáš.$Starý zákon je důležitým pramenem k&nbsp;dějinám starověkého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('východ, Přední')">*Předního východu</span>, včetně dějin náboženských a&nbsp;kulturních. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('analýza')">*Analýza</span> Starého zákona se rodila již ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('středověk')">*středověku</span>, zprvu ze snahy o&nbsp;prostý <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('výklad textu')">*výklad textu</span> podle jeho doslovného smyslu. Prvé postřehy vycházely z&nbsp;pera židovských exegetů. Již v&nbsp;době <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Talmud')">*talmudu</span> se soudilo, že konec Pěti knih Mojžíšových, popisující Mojžíšovu smrt, nemůže pocházet od samotného Mojžíše. Gramatik Abraham Ibn Ezra (Španělsko, 11. století) si povšiml skutečnosti, že pasáž v&nbsp;Gn 12,6 hovoří o&nbsp;Kenaancích (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kanaán')">*Kanaán</span>) jako o&nbsp;dávné minulosti, a&nbsp;nemůže tudíž pocházet z&nbsp;Mojžíšových časů. Tyto a&nbsp;další dílčí postřehy zobecnil a&nbsp;shrnul filozof Baruch <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Spinoza, Baruch')">*Spinoza</span> (1632–1677) ve svém spise //Tractatus theologico-politicus// (1670, česky: //Traktát theologicko-politický//. Praha: Tribuna, [1922]), který se stal jedním ze základů novodobé <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('biblistika')">*biblistiky</span>. Francouzský lékař Jean Astruc (1684–1766) obrátil v&nbsp;roce 1753 pozornost vědců na Pět knih Mojžíšových. Při jejich studiu si povšiml skutečnosti, že Bůh je zde označován různými jmény, především <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jahve')">*Jahve</span> a&nbsp;Elohim. Astruc usoudil, že tato pluralita božích jmen je důsledkem skutečnosti, že Pět knih Mojžíšových (Pentateuch) vzniklo spojením různých, původně samostatně existujících literárních pramenů, které Boha označovaly různými názvy. Astrucův <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názor</span> rozvedl německý biblista Julius Wellhausen (1844–1918) a&nbsp;jeho škola. Podle Wellhausenovy „pramenné hypotézy“ vznikl Pentateuch spojením několika samostatných literárních pramenů, teprve postupně sjednocovaných v&nbsp;jeden celek. Jde o&nbsp;pramen Jahvisty, Elohisty, Deuteronomia a&nbsp;Kněžského spisu (někdy zvaného též Kněžský kodex). Nejstarší pramen má podle této koncepce pocházet z&nbsp;10./9. století př. n. l., nejmladší z&nbsp;exilní doby (5. století př. n. l.). Předpokládalo se, že zprvu byl spojen pramen Jahvisty s&nbsp;pramenem Elohisty, v&nbsp;dalším vývoji došlo ke spojení komplexu Jahvista/Elohista s&nbsp;Kněžským spisem a&nbsp;Deuteronomiem. Deuteronomistická koncepce ovlivnila patrně i&nbsp;další starozákonní texty až po 2. Královskou knihu – mimo jiné na základě otřesu ze zániku staroizraelských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('království')">*království</span> přehodnotila tato království v&nbsp;kněžském duchu a&nbsp;jejich zkázu přiřkla na vrub tomu, že tito králové biblické doby nezachovávali čistý <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kult')">*kult</span> a&nbsp;uctívali jiné bohy než Hospodina. Kněžský charakter má také nejmladší pramen – Kněžský spis, který si libuje v&nbsp;záležitostech kultu, obsahuje schematické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('genealogie')">*genealogie</span> lidského rodu a&nbsp;snaží se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('událost')">*události</span> vymezit časově podle zkonstruované <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('chronologie')">*chronologie</span>.$Soubor Starého zákona vznikal postupně. Jako prvý získal svou podobu Pentateuch, k&nbsp;němuž byl připojen soubor prorockých knih. Poslední část Starého zákona, tzv. „spisy“, byla vymezena až koncem 1. století n. l., konečná podoba starozákonního kánonu vznikla po zničení <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jeruzalém')">*Jeruzaléma</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Římané')">*Římany</span> v&nbsp;roce 70 n. l. I&nbsp;po vzniku starozákonního kánonu procházel jeho text dlouhodobým procesem sjednocování. V&nbsp;prvé etapě docházelo k&nbsp;ustálení jeho souhláskového (konsonantního) textu, který je v&nbsp;hebrejštině nositelem významu slova. V&nbsp;druhé etapě vznikl samohláskový vokalizační systém, který byl připojen k&nbsp;souhláskovému textu a&nbsp;určoval jeho přesný způsob čtení. Tento vokalizační systém se nazývá hebrejsky //masora// a&nbsp;učenci, kteří ho vytvářeli, se nazývali //masorety//. Ze dvou masoretských systémů, babylonského a&nbsp;tiberiadského, převládl systém tiberiadský (hebrejština), ustálený až kolem roku 800 n. l. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sadek, Vladimír')">Vladimír Sadek</span>)