termín přírodních věd (přírodní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon')">*zákon</span>), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('matematika')">*matematiky</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('logika')">*logiky</span>, který ale není jednoznačně a&nbsp;přesně normován a&nbsp;nelze ho v&nbsp;přísném smyslu vymezit vůči výrazu „pravidlo“. Zákon je základní prostředek vědecké systematizace, který umožňuje dosahovat vědeckého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vysvětlení (vědecké)')">*vysvětlení</span> (explanace) a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('predikce')">*predikce</span>. Má formu hypotetického a&nbsp;empirického obecného výroku, to znamená, že není falzifikovatelný pomocí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('metody experimentu')">*experimentu</span> nebo měření. Formulace vědeckého zákona neobsahují vlastní jména, nejsou tedy omezeny na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konkrétní')">*konkrétní</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('čas')">*čas</span> nebo oblast a&nbsp;vztahují se na libovolně opakovatelnou situaci, kdy fungují jako tvrzení o&nbsp;konstantní konjunkci nějakých vlastností.$Různé koncepce a&nbsp;interpretace vědeckého zákona závisejí na metodologických (respektive filozofických) východiscích jednotlivých autorů. Lze například odlišovat popisné (deskriptivní) fyzikální zákony, které mají empirickou bázi, od zákonů vysvětlovacích, z&nbsp;nichž lze pomocí logických pravidel odvodit právě deskriptivní zákony. Obecně ale platí, že vědecký zákon musí splňovat několik základních znaků: 1. musí umožňovat matematické vyjádření vztahů mezi určitými jevy (v&nbsp;deskriptivní interpretaci matematicky vyjádřitelné pravidlo); 2. musí vyjadřovat vnitřní a&nbsp;nutnou souvislost mezi jevy; 3. při <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('apriori')">*apriorní</span> interpretaci vědeckého zákona se vyžaduje, aby vyjadřoval obecnou a&nbsp;nutnou platnost, která se odvozuje z&nbsp;apriorních principů (zásad) rozvažování (Immanuel <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kant, Immanuel')">*Kant</span>); 4. při empirické interpretaci vyjadřuje vědecký zákon stejný a&nbsp;trvalý vztah mezi proměnnými veličinami a&nbsp;popisuje bezprostřední danosti podle pravidla ekonomie myšlení.$V současné teorii vědy se diskuse ohledně vědeckého zákona soustřeďuje na formu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('výrok')">*výroků</span>, v&nbsp;kterých je zákon vyjadřován (tzn. na syntaktickou a&nbsp;sémantickou podobu takových obecných výroků); na vztahy výroků, které vyjadřují nějaký zákon, k&nbsp;výrokům, které se zakládají na empirické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('generalizace')">*generalizaci</span> a&nbsp;k&nbsp;výrokům, které vyjadřují logickou nutnost; na postavení vědeckého zákona ve struktuře systému věd; na druh závislosti, kterou zákony vyjadřují (například kauzální zákony, funkcionální zákony, historické zákony atp.).$Většina těchto problémů se vztahuje na fyzikální disciplíny a&nbsp;pojetí vědeckého zákona ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fyzika')">*fyzice</span>. V&nbsp;matematice a&nbsp;logice je používání pojmu zákon podstatně řidší. V&nbsp;moderní axiomatické matematice a&nbsp;v&nbsp;teorii grup se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('axiom')">*axiomy</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('teorém')">*teorémy</span> nechápou jako výroky, ale jako výrokové formy nebo výroková schémata, která nelze smysluplně označit za pravdivá ani nepravdivá; za určitých podmínek se chápou nanejvýš jako konstruktivní. V&nbsp;logice se zákonem označují logicky pravdivé výroky nebo univerzálně platné výrokové formy, případně logicky platné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('implikace')">*implikace</span>. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Horyna, Břetislav')">Břetislav Horyna</span>)