*zákony upravující v městských a teritoriálních *státech a později i na území rozlehlých říší (*Babylonie, *chetitská říše, *Asýrie) občanskoprávní, majetkové a celkově i společenské poměry. Sbírky zákonů měly výrazně deklarativní charakter a jejich důsledné uplatňování v soudních řízeních se zatím nepodařilo spolehlivě prokázat. Zákony vydávali vládci, kteří se často odvolávali v preambulích a delších prolozích k vlastnímu právnímu textu na „vůli božstev“. Při nerespektování zákonů hrozila lidem kromě *konkrétních *sankcí i různá všeobecně obávaná prokletí (například neplodnost). Vůle božstev spravedlnosti (*Utu, Šamaš, *An, *Enlil, *Enki, Ea, *Nanna aj.) tak měla legitimovat *vládu i konkrétní opatření *králů, kteří byli považováni za pozemské strážce základních morálních a etických principů („pastýřská ochrana“ sociálně slabších vrstev, vdov, sirotků, odvedenců apod.). V deklarativních úvodech k zákonům se proto setkáváme i s proklamacemi osvobození od *otroctví, dlužních závislostí a dalších „osvobození“, které přinášely *zemi „požehnání“. Texty zákonů byly chráněny před svévolnými úpravami a zničením božími tresty. Nejstarším souborem právních úprav byly tzv. „reformy“ lagašského krále Uruinimginy (24. století př. n. l.), dochované na třech hliněných kolících a na oválné desce. Vládce v nich omezoval moc státní správy, snižoval poplatky a odvody, aby „odstranil staré zlořády“. Podobný charakter měly i reformní části oslavného *hymnu z doby lagašského vládce *Gudey, zapsaného na hliněných válcích. Zde překvapuje ustanovení o nejstarší dceři, která se v případě absence mužských potomků stávala zástupnou dědičkou //(heredis loco)//. Zákony urského krále *Ur-Nammua (22./21. století př. n. l.) na nejdelším opisu ze sumerského *města *Nippuru obsahují celkem 30 oddílů, uváděných kazuisticky (sumerským slovem //tukumbi//, „když (někdo)“). Vztahují se především k *majetkovému právu a *trestnímu právu, upravují i právo procesní a stanovují sankce za tělesná poškození. Zákony krále Lipit-Ištara z Isinu (20. století př. n. l.) s prologem a epilogem se zatím nepodařilo zcela rekonstruovat. Tento tzv. „sumerský kodex“, dochovaný v řadě opisů, snad existoval i v akkadské *verzi. Celkem 39 ustanovení, které lze zatím přeložit, stanovuje práva, povinnosti i sankce vlastníků půdy, nemovitostí a *řemeslníků, dále i předpisy o otroctví. Společnost dělí na svobodné a závislé občany (otroky). Předpisy si všímají i *manželského práva a *dědického práva. Zákony a zákoníky byly předmětem výuky v sumerských a akkadských *školách a objevují se i v dvojjazyčných lexikálních seznamech. Rozsáhlý seznam //ana ittišu// (akkadsky „na jeho znamení“), opisovaný od 19. století př. n. l. až do 7. století př. n. l., byl především pomůckou pro formuláře právních dokumentů v *soudnictví. Jako příklady jsou zde uvedeny i případy *adopce, rozvodu, vydědění a útěku otroků. V návodech pro sestavování dlužních úpisů je moratorně stanovená úroková míra (33 % u *půjček obilí a 20 % u půjček stříbra), která však v praxi nebyla vždy dodržována.$Nejstarší akkadský soubor právních předpisů představují zákony z města *Ešnunny z konce 19. století př. n. l., jejich přesné datování je nejisté. Celkem 58 kazuisticky formulovaných „paragrafů“ (akkadsky: //šumma//, „když“) obsahuje mimo jiné i první cenové, mzdové a nájemní tarify. Zajímavé jsou i sankce za porušování smluvních závazků a vlastnických vztahů k otrokům. Mezi sociálními skupinami se objevují i //muškénové//, občané stojící mezi svobodnými a otroky. V právu manželském bylo zavedeno obvěnění (akkadsky: //terchatum//; viz *sňatek, *věno). Nejdůležitějším zákoníkem starého *Předního východu byl tzv. Kodex krále *Chammurapiho (1792–1750 př. n. l.), dochovaný na čedičové *stéle (dnes v pařížském Louvru). „Kodifikace“, v níž lze sledovat jisté obsahové celky, je zde provedena opět kazuisticky v 282 „paragrafech“: §§ 1–5 procesní právo, obžaloba, dokazování, svědectví; §§ 6–25 delikty s možným trestem smrti; §§ 26–41 postavení lidí ve vojenské a civilní službě (akkadsky: //silku//); §§ 42–47, 49–52, 60–65 smluvní právo, ručení, náhrady za škody, *pacht; §§ 88–127 dluhy, úroky, sankce za neplnění; §§ 128–195 právo manželské, adopce; §§ 196–205 tělesná poškození; §§ 215–240 práva, povinnosti a sankce pro různá povolání; §§ 241–276 předpisy spojené se zemědělskou a dobytkářskou činností; §§ 278–282 otroci. Kodex Chammurapiho uplatňuje při sankcích u svobodných občanů princip odvety //(talion)//, který nahrazují při porušení předpisů vůči nižším *společenským vrstvám (//muškénové//, *otroci) citelné pokuty a tělesné tresty. Vedle zákoníků byly závazné právní předpisy vydávány ve starobabylonské době i formou královských *ediktů (akkadsky: //míšaru//, Samsu-iluna, Ammí-saduka). Formálně na ně navazují i četné fragmenty novobabylonských zákonů, reagujících nově i na vztahy k *cizincům. V 15.–13. století př. n. l. platily v Asýrii i v asyrských provinciích tzv. „středoasyrské zákony“, které si všímaly mimo jiné i postavení *žen a *zajatců. Jejich zvláštní skupinu tvořily i harémové předpisy (*harém).$*Chetitské zákony, o jejichž publikaci se zasloužil i český badatel Bedřich *Hrozný, obsahovaly na 200 paragrafů a sloužily zřejmě potřebám královského soudu v městě *Chattuša. Jejich trestní sankce byly ve srovnání s mezopotamskými přísnější a měly delikventy preventivně zastrašovat. Chetitští vládci v nich rozlišují mezi „starým“ a „novým“ právem, v jednotlivých textových vrstvách pozorujeme reformní snahy vedoucí k zjednodušení při dokazování i posuzování deliktů. Charakter základních norem prastarého *zvykového práva měla i druhá část přikázání – *Desatera. *Izraelci považovali za „Zákon“ i vůli Boží, zjevenou *Mojžíšovi a podanou v různých částech pěti knih Mojžíšových (*Pentateuch, *tóra), především potom v knize *Deuteronomium (Dt 28,58–59; 31,9). Jedná se o obecné a dílčí řády, upravující jednotlivé otázky víry, bohoslužebného konání a lidského soužití. (Blahoslav Hruška)