věc daná jako záruka (za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('půjčka')">*půjčku</span> apod.); poskytnutí nebo držení této věci. Zástava se poprvé objevuje v&nbsp;mezopotamských právních textech včetně <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon')">*zákonů</span> od 2. tisíciletí př. n. l. Zástava představovala věcné zajištění půjčky, které mohlo být dále doplněno i&nbsp;zajištěním osobním (rukojemstvím). Práva zástavního věřitele však nebyla neomezená. Po vyrovnání pohledávek bylo třeba movitý i&nbsp;nemovitý majetek a&nbsp;osoby neprodleně uvolnit a&nbsp;vrátit. Zástavní věřitelé nesměli tedy majetek dlužníků trvale konfiskovat. V&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Babylonie')">*Babylonii</span> chránily předpisy o&nbsp;zástavách a&nbsp;zárukách zvláště zemědělce a&nbsp;pastevce. Zástavní věřitel musel dlužníkovi ponechat obilí k&nbsp;setbě, nezbytné množství potravin, krmiv apod. Věřitel musel také o&nbsp;zastavené pozemky a&nbsp;hospodářská zvířata pečovat a&nbsp;někdy dokonce dlužníkovi platit za jejich „užitek“ pod <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sankce')">*sankcí</span> ztráty pohledávky. Ručil také sousedům za škody způsobené špatným obhospodařováním zastaveného majetku. Rukojmí (synové, dcery, manželka, služebníci) nepodléhala jinak běžným tělesným trestům. Nezletilí rodinní příslušníci dlužníka, podléhající otcovské moci, kteří byli věřiteli odevzdáni nebo prodáni jako záruka (akkadsky: //kiššátu//) museli být nejpozději do tří let propuštěni, pokud byl dlužník svobodným občanem. Dlužní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('otroctví')">*otroctví</span> mohlo trvat déle a&nbsp;věřitel mohl také otroka nebo otrokyni dále prodat, když nebyla pohledávka splacena v&nbsp;dohodnutém termínu. Do cizí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*země</span> mohli být otroci prodáni jenom zcela výjimečně. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('klauzule')">*Klauzule</span> o&nbsp;věcném a&nbsp;osobním zajištění půjček obsahuje starobabylonská sbírka právních „vzorů“ //(ana ittišu)//, tradovaná až do 7. století př. n. l. ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('škola')">*školách</span> i&nbsp;v&nbsp;knihovnách (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('archivy a&nbsp;knihovny')">*archivy a&nbsp;knihovny</span>). Ze zástav a&nbsp;záruk byl vyloučen služební majetek vojenských osob a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úředník')">*úředníků</span> státní správy. Nejčastější případy zástav peněz a&nbsp;movitého i&nbsp;nemovitého majetku nalezneme ve smlouvách o&nbsp;koupi a&nbsp;zajištění služeb (například v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('transport')">*dopravě</span>, skladování). V&nbsp;případě větších půjček, kdy byly od 6. století př. n. l. věřiteli královské dvory, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('chrám')">*chrámy</span> nebo „bankovní domy“ (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Murašú')">*Murašú</span>), mohli zástavu věřiteli poskytovat nejenom členové dlužníkovy rodiny, ale i&nbsp;další osoby (kolektivní ručení zástavou). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hruška, Blahoslav')">Blahoslav Hruška</span>)